Ahoj, skeri, představ se nám na úvod.
Ahoj, jmenuji se Ondra, je mi 25 let a hráčem všemožných her jsem už od dětského věku. Hearthstone hraji od začátku roku 2014, tedy od closed bety. Nikdy jsem nebyl top tier hráč s většími ambicemi, ale o to více jsem se hrou bavil. Mým oblíbeným balíkem je Control Warrior, rád plýtvám časem ostatních.
Už třetí rokem jsem členem PLAYzone crew, tedy týmu, který se celoročně stará o Mistrovství ČR a přidružené turnaje. Vzhledem k tomu, že turnaje (a především MČR mobile) pořádám a nehraji, asi nejsem tolik známou tváří v očích veřejnosti. Mezi hráči ale snad nějaké jméno mám.
Je jasné, že rozhodně nejsi nejaktivnějším hráčem. Doporučil bys podobnou cestu na turnaj i dalším rekreačním karbaníkům?
Je to tak, Hearthstone si rekreačně pinkám v nočních hodinách po práci. Za tu hodinku, dvě, co tomu můžu denně věnovat, sotva stíhám nahrát základní meta balíky, takže legenda je stále mým velkým snem. Přesto, když jsem dostal nabídku jet s týmem ECLOT (ještě jednou díky M1lane), nepřemýšlel jsem ani vteřinu – jet na takový turnaj (a ještě ve vybrané společnosti top hráčů) se nemusí poštěstit každému. Po rychlé domluvě s vedením PZ jsem se tak mohl stát (pokud dobře vím) prvním členem našeho týmu, který se na podobnou akci podívá jako hráč.
A jestli bych podobnou cestu doporučil i méně zkušeným hráčům? Rozhodně ano, nemusíte být mistr světa nebo high legend hráč, abyste mohli někam vyrazit. Stačí se nebát a věřit, že i když si hru jenom občas zapnete pro zábavu nebo odreagování, můžete si užít jak turnaj, tak akci samotnou. Stačí nemít zbytečně vysoká očekávání (já chtěl vyhrát aspoň jednu sérii) a nikdy nepojedete domů zklamaní. Jediná, zcela nepřekvapivá nevýhoda je téměř celodenní cesta, v našem případě dodávkou, trochu to ztěžuje přípravu na turnaj a připraví vás to o tolik potřebný odpočinek.
Když na chvíli odbočím od turnaje, akce samotná byla naprosto neskutečná, o každého návštěvníka bylo maximálně postaráno a projít celý komplex by zabralo minimálně půl dne. Srdcem celé akce je podle slov jednoho z “domácích” hala, kde probíhá LAN party obřích rozměrů (rozhodně přes tisíc hráčů v jedné místnosti), a prostoru vévodí stage s nepřetržitou hudební produkcí. Popis všech stánků a obchůdku by dalece přesáhl délku jednoho článku, proto buď vyrazte sami nebo se podívejte na nějaký IRL stream z místa, snad nasajete trochu atmosféry.
I když sis to jel spíše užít, jak se cítíš, co se předvedeného výkonu týče?
Jak píšu v předchozí odpovědi, moje cíle nebyly nijak vysoké. Od prvotního “uhraju aspoň jednu vítěznou hru”, přes “aspoň jednu sérii” jsem si jako cíl stanovil umístit se v první polovině výsledkové listiny. Turnaj jsem sice začal velice nepodařeně, první tři kola přinesla jen prohry, ale zjištění, že jeden hráč se skóre 6-3 postoupí do play-off, mi vlilo nové odhodlání do žil. První den jsem končil se skóre 2-3 a velice teoretickou šanci na postup. Když v druhém dní přišla čtvrtá, finální prohra (v tu chvíli na 3-4), stanovil jsem jako cíl končit turnaj s pozitivním skóre. To se mi nakonec podařilo a na šedesátém místě ze 153 účastníků a se skóre 5-4 jsem splnil všechny své cíle. Nemůžu se ale ubránit otřepané frázi – kdyby mi někdo na MČR řekl, že pojedu na DreamHack a uhraju pozitivní skóre, nazval bych ho hlupákem.
Takovou cestu turnajem bych samozřejmě nemohl zažít bez kvalitního lineu-pu, který mi pomohl připravit Findan z eSuby. V první moment jsem ho za volbu balíků (Topsy Priest, Token Druid, Odd Warrior a Quest Rogue) proklínal, protože nepatří k nejjednodušším, ale poctivým tréninkem (samozřejmě nikdy v pracovní době) jsem je dostal do krve. V turnaji jsem si tak věřil i na věhlasnější soupeře a jak po výhře, tak prohře jsem věděl, že jsem hrál, jak nejlépe jsem uměl. Jediným nesplněným přáním tak zůstává zahrát si na streamu, ale to se snad při případné další účasti poštěstí.
Jak hodnotíš turnaj z pohledu organizace? Přeci jen máš v tomto oboru bohaté zkušenosti.
Hodnotit organizaci na tak vysoké úrovni mi snad ani nepřísluší. Samozřejmě vše bylo do posledního detailu promyšlené a dovedené téměř k dokonalosti. Pokud bych jednou vedl turnaj na stejné úrovni, jako byl tento, budu se svou prací spokojen. Možná si řeknete, že turnaje na naší scéně nejsou žádná zaplivaná vesnická LANka, ale zaostáváme především v detailech a malých “quality of life” věcech. Bude to dlouhá cesta, ale jednou snad udělám(e) na našem území stejně velkou a kvalitní akci.
Na závěr, zopakoval by sis podobnou cestu?
Rozhodně ano a doufám, že se mi co nejdříve poštěstí opět vyjet do světa reprezentovat PLAYzone crew. Tímto bych chtěl poděkovat týmu ECLOT za přizvání do jejich výpravy a vedení PZ za to, že mě v pracovně náročné části roku nechali na tento turnaj odcestovat.
Tento rozhovor i své výhry na turnaji bych chtěl věnovat svému dědovi, který bohužel včera večer nečekaně opustil tento svět. Snad zvládnu i bez tebe dál rozdávat smích a radost.
