Přejít k hlavnímu obsahu

HakkiJunior o své úspěšné kariéře: Bez otcovej podpory by som sa nikdy nestal majstrom sveta

22. 8. 2020 | 16:28 Trackmania
Erik "hakkiJunior" Leštach už sice nezávodí, v minulém desetiletí šlo ale o hvězdu nejvyššího kalibru. Určitým způsobem se dá říct, že jeho sláva předběhla dobu. Rodák z Považské Bystrice má na kontě dva tituly mistra České republiky a dvakrát vyhrál i World Gaming Tournament, nejprestižnější domácí turnaj v letech, než vznikla nová éra MČR. Sbírku domácích titulů však doplňuje také o ten nejprestižnější, v roce 2011 se totiž stal mistrem světa a svět se mu otevřel dokořán. Mezi špičkou sice vydržel jen pár let, z tohoto období si ale odnesl zážitky, které mu každý může závidět. I s odstupem tak dnes 26letý hakki může prohlásit, že ničeho nelituje.
hakkiJunior
hakkiJunior

S hraním Trackmanie začal v roce 2006, kdy ho k ní přivedl táta a už za dva roky bojoval o svůj první český titul, i když neoficiální. Éra starých MČR sice skončila, ale pro hakkiho bylo vše načasováno správně. Byl na druhém stupni základní školy a měl na hraní spoustu času, takže mohl naplno rozvíjet svůj talent, který se brzy ukázal. Aby to ale mohl dělat naplno, musel leccos obětovat. Esport tehdy nebyl zdaleka tam, kde je dnes, a pro všechny kolem, kromě jeho otce, to byla pouze ztráta času.

Vyrastal som v dobe, kedy keď ste išli s kamošmi von, tak ste im došli zvoniť na zvonček. Pamätám si, ako mi zvonievali, že či idem s nimi. Moje pravidelné odmietavé odpovede, kvôli tréningom, vytrácali zvuk poobednajšieho zvončeka z nášho bytu. Strácal som kamošov, ktorí ma síce chápali, ale prišiel moment, kedy pre mňa už nešli, pretože poznali moju odpoveď. Nedokázal som im vysvetliť, že som sa v niečom našiel a chcem v tom niečo aj dokázať a nie je to iba strata času.
hakkiJunior

Prvním hakkiho týmem byl HellRiders, kde strávil pouze den, ve super Qualitní skupině (sQs) už setrval takřka celý rok. Za podpory svého otce zamířil pod křídla týmu inteRaction a v roce 2008 prorazil na scénu. Na prvním turnaji skončil druhý, poté si ale naplno otevřel bránu do světa.

Prvé MČR pre mňa bolo WGT 2008. To už ani neviem, za aký tím som vtedy hrával, ale pre mňa osobne to tiež považujem za titul. Vyrastal som na domácich eventoch a až v roku 2009 bol môj prvý zahraničný. Rok 2010 bol na domácej scéne hluchý a sústredil som sa na zahraničnú scénu, kde som si zahral aj na World Cyber Games v Los Angeles. Po národnej kvalifikácii som pritom ešte nemal nič isté, lebo som musel mamu týždeň prosiť, aby ma tam pustila.
hakkiJunior

Paradoxem té doby bylo, že v herním žebříčku byl nejlepším závodníkem Slovák s přezdívkou Lamer. V té době to nikdo netušil, o koho jde, a v YoYoTechu, kde hakki působil, si dokonce mysleli, že to je jeho sekundární účet. Později však vyšlo najevo, že šlo o staršího bratra tweena, který v 9 letech účet přebíral a prokazoval talent. Na turnajích se až do roku 2010 neukazoval, protože v jeho nízkém věku by to ani nebylo správné. V roce 2011 ale odstartovala éra, kdy se oba potkali v jednom týmu. Hakki sice měl nabídky například z Dignitas nebo SK Gaming, kde by si vydělal i nějakou tu korunu, on se však chtěl vrátit zpět na domácí scénu.

V eSube bola vytvorená sekcia už skôr a ja som tam chcel dávno. S tweenom sme tam prišli v roku 2011 a môj dôvod bol taký, že už som nechcel hrať v zahraničnom tíme. Oni radšej zaplatili Francúzovi francúzsku lanku, kde uhrá top trojku, ako keby mali mne zaplatiť celé náklady na cestu.

Toho roku se navíc vracelo Mistrovství ČR a oba měli jedinečnou šanci ukázat eSubě, že si vybrala správně.

Vždy som mu dokladal takú váhu, aby som sa ukázal v najlepšom svetle. Vtedy to bola pre mňa ešte väčšia výzva, lebo to bol tweenov prvý titulový turnaj a ja som mal o to väčšiu motiváciu, aby som ho porazil. Vtedy sa hrozne riešilo, kto je z nás dvoch lepší – on bol rodený talent a nemusel stráviť na tréningu toľko, ako niekto iný. Vedel si ten tréning rozplánovať tak, aby bol efektívny.
hakkiJunior
hakkiJunior

Hakki dostál svému jménu a zvládl to, co od něj každý očekával. V roce 2011 ale před ním stála další velká výzva s názvem Electronic Sports World Cup, tedy Mistrovství světa. On i tween se řadili mezi největší favority a hakki si toho byl dobře vědomý. Nikdo však nečekal, že to může být až tak povedená show v jejich podání.

hakkiJunior
Od začiatku som vedel, že tween môže byť lepší ako ja, ale ja som mal väčšiu chuť vyhrávať. Pred ESWC sme v tréningu ostatných dávali, ale on bol rýchlejší ako ja. Na majstrovstvá sveta som tak išiel s tým, že môj jediný konkurent bude tween. Raz som ho už na veľkom turnaji dokázal poraziť, takže som vedel, že si musím ustrážiť hlavne jeho. V samotnom turnaji bol ale zle urobený pavúk a my sme spolu hrali v každom kole. Všetkých sme tak ničili. Raz nám aj hovoril jeden manažér, že Carl v zápase iba kýval hlavou, že môže robiť, čo chce, ale aj tak nás nestíha. Vo finále horného pavúka som ale zaváhal a padol dole. V tu chvíľu zo mňa síce konečne opadol stres, ale štvalo ma, že som nemal bonusové body do finále.

Tween začal s desaťbodovým náskokom a ja som sa snažil hlavne držať tempo. V jednu chvíľu ale mal náskok 22 bodov a vtedy som si povedal, že buď teraz, alebo nikdy. On vtedy začal kaziť a ja som začal jazdiť na vrchole svojich limitov. Pri konci mal tween dve šance stať sa finalistom, ale urobil chyby, mal na konte 119 bodov a ja som sa stal finalistom ako prvý. Zo mňa zrazu opadla celá mentálna záťaž, ktorá sa so mnou niesla celý turnaj, a preniesla sa naňho. Vedel som, že teraz mám jedno kolo, kde keď pokazím, tak nikto iný nevyhrá, iba sa tween stane finalistom. Mal som najlepšie nastavenie hlavy v celom turnaji a vedel som, že si pre to idem a vyhrám to. Bol som o tom presvedčený, lebo mi k tomu ešte sadla dobrá mapa.
hakkiJunior

Na turnajích hakkiho provázelo mnohé, ale ať už vyhrával, nebo se mu nedařilo, tak jej spousta fanoušků však znala hlavně jako emotivního závodníka, jehož hlavním motorem je dát vždy vše plně najevo.

Vždy je dobré mať emócie, lebo ťa dokážu zahnať za tvoje limity a strašne ti dopomáhajú k výsledku. Tween mi práve vždy prišiel, že keby sa do toho niekedy viac zažerie, tak by bol neporaziteľný. Ja som dlhé roky tiež v sebe držal emócie a gamepady som začal rozbíjať až neskôr. Nie je totiž dobrá vizitka, keď ho na turnaji rozbiješ o zem. Čo si povedia ľudia, ktorí ťa sledujú?
hakkiJunior

Na ESWC už hakki zářil nejen v barvách eSuby, ale také stáje Red Bull Racing. Díky eSubě se totiž dostal ke světoznámému sponzorovi a po zisku titulu mistra světa obdržel nabídku snů, která mu změnila život.

Po svetovom titule mňa a tweena skontaktovali, aby sme obidvaja išli pod nich ako športovci. Tween to vtedy odmietol a ja som bol prekvapený, aj keď som to čakal. On je taký ten typ hráča, ktorý sa nebude chcieť do niečoho takého angažovať a byť toho tvárou. Nebol na to mentálne stavaný.

Rodák z Považské Bystrice si díky spolupráci s Red Bullem zažil mnohé, přece jenom se stal jeho vůbec prvním esportovým atletem. Pravidelně jezdil na závody formule 1 do Rakouska, potkával se s hvězdami motorsportu a pro mnohé byl dokonce idolem. Podobný život by mu mohli závidět i dnešní hráči, a dá se tak říct, že byl nadčasový a jemu samotnému to připadalo jako sci-fi. Sám si totiž mnohé místy ani neuvědomoval.

Môj vstup do Red Bullu spočíval v tom, že som prišiel do Prahy podpísať zmluvu a Milano, ktorý ma mal na starosti, mi povedal: Dúfam, že si zbalený, ideme na víkend do Anglicka. Išli sme na Goodwood Festival of Speed a ja som mal možnosť si na PS zahrať s Vettelom a Webberom z formule 1. To bol len prvý víkend, a potom bolo furt niečo. V Rakúsku som napríklad jazdil proti reálnemu pretekárovi na PS a potom aj na okruhu, no a porazil som ho o jednu desatinu. Všetci len hovorili, že je to nafejkované.
hakkiJunior

Parádně si užíval, ale hraní už vnímal jinak. Zákonitě tak musela přijít facka. V roce 2012 vyrazil do Seče jako obhájce českého titulu, a i když natrénováno měl poctivě, tak už to nebyl ten hakki, jakého domácí scéna obdivovala. Jako největší favorit selhal a skončil v poli poražených. Takový pocit do té doby neznal.

Rok 2012 si pamätám moc dobre. Keď prišiel Red Bull, tak už som nesedel iba za počítačom, ale začínali rôzne eventy a ja som bol skôr jeho tvár. MČR bolo jedinou veľkou akciou a na ňom som prvýkrát nemal svojho otca. Nebol som vtedy vôbec pripravený, lebo som zaspal na vavrínoch a neuveriteľne všetko podcenil. Tam bolo všetko zle, pamätám si, že som vypadol a mne to bolo vnútorne jedno. Štvalo ma to, lebo som vypadol s hráčmi, s ktorými by som rok dozadu ani nezaváhal. Keď som v rozhodujúcom momente mal chcieť vyhrať, tak sa mi zrazu nechcelo. Všade mi potom chodili správy, že ľudia na mňa stavili a všetkým som úplne zrušil tikety. Prišlo mi to úsmevné.
hakkiJunior

Jeho otec, známý jako hakkiSenior, byl na scéně opravdu známý a jeho absence na MČR byla více než znát. Když Junior začínal s hraním, tak ho táta nepodporoval hlavně proto, že by to bavilo jeho syna, ale on samotný si v tom našel velkou zálibu. Když viděl, že může hakkiJr něco dokázat, tak dostal všechny prostředky na to, aby to skutečně dokázal. Rodiče své děti často nepodporují a hakkimu jeho parťáka mnozí záviděli.

S odstupom času vidím, že to bol môj mentálny kouč, tréner a neviem, čo všetko. Vynahrádzal mi všetkých ľudí, čo dnes majú hráči pri sebe. Určite aj preto som na MČR 2012 nič neuhral, lebo som to flákal. Keď som bol s ním, tak na mňa bol prísny. On je totiž veľký pedant a preňho musí byť vždy všetko perfektné. Na MČR som pohorel aj na tomto, lebo mne niečo nefungovalo, nechcelo sa mi to správne nastaviť, takže som hral zo zle nastaveným počítačom. Keď s ním niečo nefungovalo, tak som mu len povedal a do minúty to bolo vybavené. Jasne, že niekedy som chcel ísť von, aj keď som mal prípravu na turnaj. On mi to síce nezakázal, ale vždy mi to vedel povedať tak, že sa mi už ani nechcelo a radšej som trénoval, lebo nikdy nevieš, či taká príležitosť ešte niekedy príde. Koľkokrát sme sa aj pohádali, ale v konečnom dôsledku mi veľmi pomáhal, aby som mal výsledky. Mávali sme aj večery, kedy za mnou sedel a sledoval ma. Bol v hre totálny laik, ale vedel ma inšpirovať, čo zlepšiť.
hakkiJunior

Hakki však během těch let nezkoušel pouze Trackmanii, na níž ho bavilo hlavně soupeřit s ostatními. Kromě ní se věnoval třeba také Gran Turismu, v němž ale neměl ve své blízkosti konkurenta. PlayStation svého času doma ani neměl a musel si ho vyhrát na turnaji, pro který si ho zapůjčil, aby mohl aspoň dva týdny trénovat. Jeho um mu ale stačil, a tak začala vedlejší odnož kariéry, která ho dovedla až do GT Academy – mezinárodní soutěže o přechodu ze světa virtuálních závodů do těch skutečných, za kterou stála automobilka Nissan. Hakki si tak mohl v rámci kempu zazávodit i na slavném okruhu Silverstone, v mecce britského motorsportu.

Keď som postúpil do Anglicka, tak PlayStation už nikto neriešil. Bol som tam predsa len s ľuďmi, ktorí sa venujú Gran Turismu aj 15 rokov. V GT Academy sa spoliehalo úplne na iné stránky a ja som sa dostal celkom ďaleko, ale nevyhral som to. Vyhrať by to bol splnený sen, ale aj tak to bola extrémna skúsenosť. Dostali sme napríklad 20ročné Micry a mohli sme sa do sebe búrať, ale o hodinu neskôr sme išli na iný okruh a tam sme išli načisto na nejakých formulách. Merali nám tep a mali sme ísť naplno, na čom vyhorel jeden Poliak, ktorý mal príliš vysoký tep a doktori hovorili, že niekto taký by nikdy nemohol jazdiť reálnu sériu, lebo by tam zomrel. Raz sme ale išli na spoločnú večeru a Red Bull tam pozval Carlosa Sainza Jr., ktorý potom jazdil formulu 1, tak sa tam všetci s ním fotili. Len za mnou on sám prišiel a povedal mi, že si o mňa čítal a vie, že som prvý progamer v Red Bulle. Všetci boli úplne v háji z toho, že kto som, keď sa oni fotia s niekým a ten niekto zrazu ide za mnou a pozná ma.
hakkiJunior

Další ročník MČR se ale blížil a hakki chystal velký útok na návrat na trůn. Přes rok sice tolik nehrál a byly pro něj důležité pouze zahraniční LANky, a poté samozřejmě MČR, když byla oznámená podpora Trackmanie. Po snížení počtu účastníků sice bojoval do posledního kvalifikačního turnaje, za pět minut dvanáct ale postoupil.

hakkiJunior
Veľa ľudí mi neverilo a nikto už mi nepovedal, že na to mám, hovorili mi to maximálne kolegovia z eSuby. Zastavil ma však H1tachi z PLAYzone a on bol jediný, kto mi povedal, že mi verí a že to stále môžem uhrať. MČR 2013 však bolo špeciálne tým, že sa trénovalo aj na ESWC, ktoré sa hralo v novej Trackmanii. Tween sa viac venoval práve tomu a videl som na ňom, že nie je stopercentne pripravený. Na to sa však história nepýta. Ostatný hráči ma podceňovali, ale ja som postúpil až do finále a finiš som tam poslal "na koksáka", ako sme tomu hovorili. Tweena som vyrobil v poslednej zákrute a v ten moment zo mňa všetko opadlo, emócie išli von a aj som si poplakal. Bola to najviac emočná skúška, či na to ešte mám. So smiechom som si naopak spomenul na tých stávkarov, či som im opäť zničil tikety.
hakkiJunior
hakkiJunior
hakkiJunior

ESWC 2013 hakkimu nevyšlo a stejně jako rok předtím nepostoupil ani do finále. Tehdy ho opravdu mrzelo, že nebude schopný obhájit titul, protože si na něj věřil, tentokrát byl však problém v nové Trackmanii. Ta mu vůbec neseděla, proto se naplno raději soustředil na MČR. Ve Francii do finále nepostoupil ani tween, hakkimu ale v té době začalo pomalu docházet, že by se jeho závodnické dny mohly chýlit ke konci.

Mal som strašný problém prejsť na novú Trackmaniu a chytiť rozdiely, ktoré som cítil. Každý mi tvrdil, že tá hra nie je rozdielna, ale ja som mal pocit, ako keby som začal odznovu. Strašne som s ňou bojoval.

V nové Trackmanii 2: Stadium nebyl hakki nikdy za hvězdu a jediný dílčí úspěch zaznamenal na stále větším turnaji Gamers Assembly, tedy Mistrovství Francie kde v roce 2014 vybojoval třetí místo – své poslední pódiové umístění v kariéře. Součástí byl sice také dodnes posledního MČR, to ale proběhlo mimo stage jako otevřené. Uspět na něm tak nebylo žádnou extra motivací, protože by nemohl využít emocí a správného nastavení.

hakkiJunior
Vo mne už zhasol ten zápal vyhrávať. Možno to vyznie sprosto, ale keď som ešte raz išiel na ESWC, tak som si chcel hlavne užiť zábavu. Jak som sa prestával Trackmanii aktívne venovať, tak ma zvnútra zožieralo: Prečo si budem nahovárať, že môžem vyhrať, keď sám vidím, že to nestíham? Skúšal som to potom aj ďalej, ale už som si nedokázal nastaviť správne hlavu, lebo som vedel, že táto etapa končí.
hakkiJunior

HakkiJunior byl ale i nadále spojený s Red Bullem a jezdil na akce, kde si nadále mohl znovu zazávodit s jezdci formule 1. Aktivně ale nehrál, čemuž pomohlo i to, že Trackmania na MČR nebyla, takže ani tuhle motivaci v sobě hledat nemusel. Mimo to si vyzkoušel soutěž Virtual GP, kde ale neměl na boj o nejvyšší příčky, takže u ní nevydržel, protože by musel začít od nuly. Změnu přinesl až rok 2017, kdy do toho ještě jednou sel naplno vstříc účasti na Gamers Assembly. V srpnu ale přišla definitivní tečka, která přinesla i parádní rozlučkové video.

Koncem roku se odehrával sedmý ročník novodobého MČR a vše dostálo zakončení. Nevědomý Hakki byl přilákán do Brna, kde se za svůj přínos stal druhým členem Síně slávy česko-slovenského esportu.

Od štvrtka večer do soboty ráno som najazdil tritisíc kilometrov, ale Láďa z eSuby strašne chcel, aby som dorazil. V jeden moment som zbadal upútavku na Sieň slávy a v ten moment som pochopil prečo. Rýchlo som si v hlave prešiel, kto iný by to mohol byť a ja som na to mal najväčšie predpoklady. Stále som si to nechcel pripustiť, ale v moment, kedy ste ma vyhlásili ako človeka, ktorý sa vďaka hrám niekým stal, tak sa mi pred očami v pár sekundách premietlo všetko, čo to ocenenie obnáša.
hakkiJunior
MČR PC 2020
Tvoří a pisálkuje na pískovišti jménem PLAYzone.cz už od roku 2011. Zkoušel i jiné pozice, redaktořina a komentování je ale cesta. Přes 10000 článků a bleskovek hovoří za vše. Rád si hraje se slovy, stvořil třeba Zápasovník. Je fanouškem také klasického sportu, ze všeho nejvíc ale miluje jídlo.