Jsi poprvé ve Spojených státech a hraješ na takovém turnaji. Popiš nám kvalifikační proces a jak neskutečné tohle celé pro tebe je, než nám odstartuje den druhý?
V podstatě jsme se museli dostat skrze kill race turnaj, kde je potřeba nahrát co největší počet killů. Před námi však byly dva podezřelé týmy z podvádění, kdy se jejich přátelé více než jedenáctkrát oživovali, takže jsme se jich museli zbavit. Kontaktovali jsme EA, oni vše zkontrolovali a vyřadili je. My jsme tak postoupili díky průměrnému počtu 49 killů během 6 nejlepších her.
Vzpomínáš si na moment, kdy jste zjistili, že jste to přes všechny překážky dokázali a na X Games do USA opravdu vyrazíte? Musel to být opravdu úžasný pocit.
Dozvěděl jsem se to pouze po dvou hodinách spánku, protože mě moji spoluhráči probudili. Reagoval jsem ve stylu "to si děláš p..el, opravdu jsme to dokázali!"
Jaká byla vaše následná příprava? Kdy jste dorazili do USA, abyste se co nejlépe aklimatizovali?
Byla celkem v pohodě, nechtěli jsme to přehánět. Po kvalifikaci jsme každý hráli okolo osmi hodin každý den, zatímco předtím jsme hráli klidně dvanáct. Do Ameriky jsme dorazili před už 30. července.
Zabralo ti nějaký čas se přizpůsobit časovému posunu?
Ani ne. Cítím se v pohodě, protože jsem měl spánkový režim už předtím naprosto na nic.
Na stage jste jedním z mála týmů bez organizace. Jaký je to pocit?
Přijde mi to normální. Hrajeme bez organizace už asi pět měsíců, takže mi to speciálně nevadí.
Jak jste se jako tým vůbec dali dohromady? Byli jste už dříve kamarády nebo jste se poznali v Apexu?
Můj kamarád Miken se účastnil turnaje na TwitchConu a já jsem v týmu zaskakoval. Spoluhráči si říkali něco ve stylu "ten kluk nemá zkušenosti, ale zkusíme to". A mně se neskutečně zadařilo. Všechny jsem neskutečně ničil, a tak si mě ponechali a stal jsem se novým třetím hráčem.
Jak se cítíte po prvním hracím dni? Sledovali jste například záznamy her?
Cítili jsme se celkem demotivovaní, protože jsme zbytečně zahodili tři hry.
Ale stále jste na osmé příčce, to není tak špatné, ne?
To sice není, ale přijeli jsme si sem pro TOP3.
O čem jste se tedy bavili v rámci přípravy na druhý hrací den?
Opakovali jsme si, ať se zbytečně nestresujeme, hrajeme v klidu a nejlépe, jak umíme.
Jaký je váš následující plán, vzhledem k tomu, že hrajete na LANu, proti týmům, u kterých se domnívám, že jste zřejmě nikdy nepotkali. Jaká je to pro vás zkušenost?
Abych pravdu řekl, hraní v LAN prostředí mi přijde úplně v klidu. Každý hraje ve stejných podmínkách, ačkoliv zvuk není vůbec optimální a není slyšet takřka nic. Musíme dnes prostě vyhrát tři hry, abychom se dostali do TOP3.
Dokázal ses na moment zastavit a nechat se pohltit tím vším kolem, počínaje kvalifikací a tvrdou prací, která vás dovedla až sem? Nebyli jste mezi pozvanými týmy a nyní bojujete o umístění v TOP5.
Upřímně řečeno ano. Je ohromující, co jsme jako tým dokázali. Je to paráda.
Podle mého odvádíte dobrou práci jako reprezentanti Evropy, obzvláště jako kvalifikovaný tým. Hraje vám tohle do karet, když většina účastníků je z USA? Měli jste vůbec příležitost si před turnajem proti sobě zahrát?
Scrimujeme spolu poslední čtyři měsíce, takže se se všemi týmy známe a víme, co dělají. Známe jejich plány a hrajeme okolo nich.
Na závěr se zeptám na váš název NAGANO1998, když jste z České republiky. Má něco do činění se zlatou olympijskou medailí vašeho národního hokejového týmu?
Samozřejmě, že má.
Byl jsi fanouškem hráčů jako Dominik Hašek či Jaromír Jágr?
Popravdě řečeno jsem tehdy ještě nebyl na světě, protože mi je teprve šestnáct. Ale ano, byl jsem velkým fanouškem.
Parádní důvod k pojmenování týmu, perfektní zakončení rozhovoru. Tak hodně štěstí ve druhém hracím dni!
