Definice pojmu závislost
Karel Nešpor, psychiatr z kliniky v Bohnicích, ve své knize z roku 2010 Návykové chování a závislost popisuje závislostní chování jako „skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.“ Převedeno do obecné řeči – aby se mohl člověk stát závislým, musí být dle Nešpora uživatelem stimulantů či depresiv založených na látkové bázi. Nešpor dále uvádí, že závislost na počítačových hrách z medicínského hlediska neexistuje. Všechny látky, na nichž si může člověk vypěstovat závislost, jsou vyjmenovány v mezinárodní klasifikaci nemocí kam patří alkohol, tabák, organická rozpouštědla, tlumící léky, léky na spaní, halucinogeny apod. Počítačové hry ani internet se v tomto seznamu nevyskytují.
Šestero symptomů
Adiktolog Jaroslav Vacek je toho názoru, že závislost může mít tzv. behaviorální podstatu. V takovém případě je jedinec závislý na určitém typu chování nebo činnosti. Vacek ve své knize Nelátkové závislosti: Behaviorální chování popisuje šest základních symptomů v rámci počítačových her, ze kterých lze odvodit závislost.
- Význačnost – hry začínají být velmi důležitou součástí života jedince, o hraní přemýšlí v době, kdy nehraje, pociťuje silnou touhu hrát, zanedbává povinnosti
- Změny nálady – během uspokojování touhy dochází k pozitivní změně nálady
- Tolerance – s uspokojováním touhy postupně roste i čas, po který je touha uspokojována
- Odvykací příznaky – objevují se po ukončení uspokojovacího procesu, zástupci jsou neklid, stres, nervozita či vztek
- Konflikt – rozlišujeme dva druhy konfliktů: mezilidský konflikt a vnitřní konflikt. Mezilidský je charakteristický zanedbáváním povinností, ztrátou přátel apod. Vnitřním konfliktem rozumíme rozpolcenost jedince, kdy se nemůže rozhodnout, zda upřednostnit hraní nebo své povinnosti
- Relaps – jedinec se po určité klidové fázi vrací ke hraní, i když ví, že mu to může způsobit výše popsané komplikace
Neméně důležitým faktem je skutečnost, že jedinec je skutečně závislý pouze v případě, pokud se u něj vyskytuje všech šest symptomů!
Vacek tedy tuto závislost zařazuje mezi závislosti behaviorální, tedy takové, kdy není pro uspokojení zapotřebí přítomnost jakýchkoliv látek. Do této skupiny patří také gambling, závislost na sexu či nakupování a dalších podobných činnostech.
ICD-10
ICD-10 (z angl. International Classification of Diseases) je Mezinárodní klasifikace nemocí, kam byla zařazena právě i závislost na počítačových hrách. Nejedná se však o závislost v pravém slova smyslu. Dle této klasifikace se jedná o duševní poruchu, která se vyznačuje „sociálně nežádoucím chováním jedince s pocitem uspokojení v době činu a neschopností odolat pokušení nebo impulsu, kdy si jedinec uvědomuje narůstající napětí před ukojením touhy“ (Basler, 2018). Z medicínského hlediska lze tuto poruchu zařadit mezi nutkavé a impulsivní poruchy. Z tohoto pohledu bychom adikci na počítačových hrách mohli popsat spíše jako závislostní chování, než jako závislost samotnou.
ICD-11 a DSM-5
V jedenáctém vydání Mezinárodní klasifikace nemocí byla Světovou zdravotnickou organizací (WHO) závislost na počítačových hrách zařazena jako klinicky rozpoznatelný a významný jev. Dle ICD-11 lze závislost diagnostikovat tehdy, kdy dojde k radikálnímu poklesu kvality osobního, společenského, vzdělávacího či pracovního života. WHO klasifikuje závislost na počítačových hrách jako návykovou poruchu s ohledem na všechny možné dopady nadměrného hraní her na osobnost člověka jako jsou deprese, porucha stravování, absence spánku atd.
Na druhou stranu vydala Americká psychiatrická asociace (APA) v roce 2013 Diagnostický a statistický manuál, dle kterého se závislost na hraní her vyskytuje převážně u notorických hráčů on-line her (Internet Gaming Disorder). Stále se ale tato závislost nachází v sekci Conditions for further study, tudíž bude třeba dalších výzkumů. Že jsou nejvíce rizikovou skupinou hráči MMORPG potvrzuje i studie Ahna a Randalla z roku 2007, jelikož jsou v podstatě nekonečné.
Podle APA se dá klinicky určit závislost na hraní her, pokud jedinec vykazuje pět následujících symptomů v období jednoho roku:
- Zaujetí počítačovými hrami
- Abstinenční příznaky při nemožnosti hraní
- Tolerance, kdy jedinec potřebuje stále více času k uspokojení touhy
- Opakovaná snaha omezit nebo přerušit hraní her
- Ztráta dřívějších koníčků a zálib
- Lhaní svému okolí o míře hraní
- Používání počítačového hraní jako prostředku pro útěk od problémů
- Ohrožení nebo ztráta blízkých vztahů, zaměstnání, kariéry...
Studie APA uvádí tři úrovně závislosti - mírná, střední, těžká. Závažnost se odvíjí od denního počtu hodin strávených hraním her.
Jaromír Basler konfrontuje tyto poznatky v knize Počítačové hry a jejich místo v životě člověka. Uvádí, že "současné přístupy k porozumění závislosti na hrách jsou zakořeněny ve výzkumu závislosti na návykových látkách a tyto přístupy nemusí být v souladu se závislostmi souvisejícími s užíváním médií včetně počítačových her." Podle něj patologické hraní her stále spadá mimo rámec terapeutické léčby.
Proč nás hry tak přitahují?
Touto otázkou se zaobírá ve své práci Jaroslava Vargová z Masarykovy univerzity. Prvním důvodem je jejich dostupnost, kdy téměř každý člověk si může dovolit zakoupit počítač nebo telefon, na kterém lze hrát hry bez jakýchkoliv specifických dovednostních nároků. Hry jsou velmi často postaveny na kontextu dobra a zla, lze v nich dosáhnout věcí, kterých bychom v reálném světě nedosáhli, vystavují nás výzvám a překážkám a za jejich překonání nás odměňují, můžeme se stát válečníkem, řidičem, budovatelem... Je to kouzlo dobrodružství, mystičnosti, tajemna, výzev a mnoho dalšího.
Jsme tedy závislí?
Ze všech těchto poznatků lze odvodit, že sama akademická obec je rozdělena do dvou táborů a tudíž nelze stanovit jasný verdikt, zda závislost na počítačových hrách existuje či nikoliv. S přihlédnutím na ICD-11 a DSM-5 se však dá očekávat, že jak WHO tak APA ve svých dalších studiích a manuálech závislost na počítačových hrách pevně zařadí mezi osobnostní poruchy.
