Counter-Strike je ve světě FPS stříleček jasnou jedničkou, spojení jeho kouzla a jednoduchosti pro esportové i volnočasové hraní se snaží konkurenti dohnat po desetiletí. Podobnou slávou se může pyšnit maximálně Call of Duty. Pro mě byl však už na začátku minulé dekády dokonalým útěkem od kompetitivního tryhardu Battlefield, pokud jsem si chtěl dobře zastřílet, ale současně nepřemýšlet nad každým krokem. Trojka a čtverka byly fenomenální a po failu jménem BF 2042 vývojáři konečně pochopili, po čem fanoušci toužili.
Tvůrci nového Battlefieldu 6 se netajili vysokými ambicemi. Po prvních únicích se sice šířila skepse ohledně podivného stavu pár měsíců před vydáním, ale všechno přebil masivní influencerský stream na představení multiplayeru následovaný čtyřdenní otevřenou betou. Šestka má spoustu much, o tom žádná, ale jádro hry je jednoduše skvělé. Gunplay jsem si od první minuty zamiloval a s každou další mapou se od hry nemohl stále více odtrhnout. Někdo říká, že tohle už není ten skutečný Battlefield, ale holt už nežijeme v roce 2010.
Po zapnutí hry praští do očí první mínus, kterým je menu jako z video platforem. Je za trest v něm cokoliv hledat, ale to je prostě dnešní trend, nad kterým se raději déle nepozastavovat. Pojďme tak raději rovnou do hry. Jako hráč se starší grafickou kartou bych začal tím, že je Battlefield 6 na počítači skvěle optimalizovaný. V in-game chatu jsem s hráči diskutoval o herních sestavách a všichni si nemohli vynachválit výkon hry. Moje FPS zachraňuje DLSS 4.0, protože jsem poprvé zažil, že nastavení Ultra Performance nevypadá hrozně.
Battlefield vždy stavěl na velkoleposti a rozmanitosti. Iberian Offensive, Liberation Peak a Siege of Cairo jsou každá jiným způsobem skvělá, ale současně jsou navržené stejným stylem. Ani v Conquestu není žádná z nich dostatečně prostorná či rozsáhlá a z open bety měli největší radost milovníci soubojů tělo na tělo. Jak jinak ale zaujmout dnešní hráče každým rokem konkurenčního Call of Duty? Dalo by se říci, že triumfy pro hardcore fanoušky Battlefieldu drží EA stále v ruce, protože i nová mapa na tento víkend je „infantry-only“.
Dalším hráče rozdělujícím prvkem je možnost využít jakoukoliv zbraň na kterékoliv ze čtyř tradičních tříd, k nimž se tvůrci vrací. Třídy sice mají bonusy při využití signature kategorie zbraní, ale EA tímto říká, že třídy definují gadgety a schopnosti, ne zbraně. Mě osobně motivuje více pomáhat týmu na velkém Conquestu ničením tanků, když nemusím hrát kontraproduktivní SMG – pro ostatní jsou tu „closed-weapon“ variace módů, u kterých jsem zvědav, jak budou oblíbené. Nějaká meta overpowered kombinací bude vždy a všude.
Samotný gunplay ve mně vzbuzuje stejné pocity jako ve třetím a čtvrtém díle. Je tak dobrý, že už nyní mě přesvědčil ke koupi plné hry. Spolu s vizuálním projevem jde v tuto chvíli o nejsilnější stránku Battlefieldu 6, ale spousta dalších se musí ukázat, pokud si má hráče udržet. Hity občas vynechávají, brokovnice je příliš silná, ale pokud se nevezete na vlně falešné nostalgie, tak vám můžu slíbit, že si pokračování open bety od čtvrtka do neděle užijete. Třeba přesvědčí i vás, že budete trpět dvouměsíčním čekáním na BF6 v celé kráse.
