Letos americký tvůrce oslavil 30 let, což ho donutilo přemýšlet nad tím, jak se s věkem zpomaluje reakční doba. Rozhodl se proto obejít svůj vlastní mozek – svaly totiž fungují na elektrických signálech, tak proč je nenahradit signály z počítače? Základ sestavy byl pro někoho jeho kalibru poměrně jednoduchý.
Nejprve potřeboval program na PC, který na obrazovce pomocí počítačového vidění (YOLO model) rozpozná nepřítele, pak malý jednodeskový počítač s deskou plošných spojů Raspberry Pi, který překládá signály a elektrostimulační jednotka (EMS), která vyšle do svalů rány proudu a tím pohne jeho rukou správným směrem.
Takhle vznikl „neuromuskulární aim assist“, který mu doslova poslal šok rukou, aby mířila rychleji než lidský mozek stihne zareagovat. První testy vypadaly nadějně. Jeho původní průměrná reakce byla kolem 200 ms, mladí „cracknutí“ hráči pak klidně zvládají i 150 ms. S elektřinou ale jeho ruka startovala pod 100 ms – technicky rychleji než jakákoliv jiná živá bytost.
Jenže realita byla poněkud tvrdší. Místo přesnosti přicházela bolest a chaos. Aim sice cukal rychle, ale Homeless se trefoval hůř než normálně a přiznal, že to byla jedna z jeho nejhloupějších životních voleb. Později experiment vylepšil, systém dokázal rozeznat nepřátele od spoluhráčů, dokonce i automaticky stisknout spoušť, když se crosshair dostal na hlavu protivníka. „Nejsou to cheaty, jsou to moje svaly,“ hájil se vtipně.
Přesto přiznal, že pocit, když mu počítač ovládal ruku a prst na spoušti, byl děsivý. Nakonec vyšlo najevo, že teoreticky by s lepší technikou mohl mít pod 50 ms reakce a absolutně nelidský aim. Ale reálně? Hrát tři hodiny týdně a nechat se přitom doslova šokovat do paže není zrovna ideální představa. Jeho kanál je ale hlavně o bizarních nápadech. Hranice mezi vědou, humorem a šílenstvím je někdy opravdu tenká.
