Češi na Worldwide Invitational
Blizzard Worldwide Invitational je jednou z největších akcí, které Blizzard pořádá každý rok, a kde se sejde spousta nejen pozvaných profesionálních hráčů her této firmy - Starcraft, Warcraft a World of Warcraft, ale i další tisíce fanoušků, kteří si kromě kvalitních zápasů jednotlivých hráčů mohou vychutnat i spoustu zábavy, kterou jim Blizzard nachystal. Na konci června se na tuto podívanou jela podívat i česká výprava ve složení: 
Lukáš „Jump" Vobecký, Roman „ErrOr" Cholasta a Jakub „Crow" Sedláček.
V pátek ráno jsem se vypravil tedy do Jumpova bytu v Praze na Andělu, abychom společně uvítali Crowa, který měl několikahodinové zpoždění, a tak jsme místo plánovaného poledne vyrazili až ve čtyři hodiny odpoledne. Cesta proběhla naprosto v pořádku, relativně snadno jsme se dostali z páteční ucpané Prahy a přes většinu německého území mě dokonce nechal Jump i řídit.
Vše probíhalo až moc hladce, právě do chvíle kdy jsme kolem třetí ráno dorazili k našemu hotelu, kde jsme měli již rezervované pokoje. Mladý pán, s ne příliš dobrou znalostí angličtiny, nám oznámil, že žádnou rezervaci již nemáme, protože jsme dorazili pozdě a nikdo mu nedal číslo kreditní karty, a tak již pokoj dal někomu jinému. Toto byl pro nás první šok, protože od našeho přítele z Paříže, který hotel rezervoval náš ujistil, že jim číslo karty dal, a tak je vše v pořádku. Jump si v této chvíli vzpomněl na strasti z Dreamhacku, a tak se mu značně zhoršila nálada. Nastal tedy zásadní problém, najít v Paříži po třetí ráno hotel. Naštěstí Jumpova GPS navigace měla v sobě i značky hotelů, a tak jsme se vydali hledat. Bohužel prvních přibližně 5 pokusů nebylo úspěšných, ale nakonec se nám podařilo skoro v pět ráno najít hotel, který měl volné pokoje pro 3 osoby, ovšem při oznámení ceny se nám protočily panenky, výsledná částka byla dvakrát vyšší než bychom zaplatili v původním hotelu. Únava a vyčerpání nás však donutilo tento aspekt ignorovat, a tak jsme se vydali vstříc pětihodinovému spánku, abychom mohli poté vyrazit směrem k výstavišti, kde se WWI mělo konat.
K hale 5 Pařížského Expo centra jsme dorazili před polednem a po absolvování krátké osobní prohlídky batohů jsme se vydali přímo do centra dění. Jako první nás upoutala mapa haly, kde se tyčil nápis „Starcraft II gaming arena", kam jsme okamžitě vyrazili, což byla veliká chyba, jak se ukázalo za pár minut.
Všichni tři jsme jako největší nadšenci sedli k počítačům, kterých pro nám podobné bylo nachystáno 250. Po pár minutách zjišťování jak vlastně ten „stár dvojka" vypadá, mi zaklepal na rameno člen obsluhy se slovy „You would like to see this". Když jsem se otočil směrem k plátnu, pochopil jsem proč. Na obrovském plátně se rozprostíral nápis „Diablo III", jehož trailer právě skončil.
S hlasitým OMG jsme tedy vyběhli vstříc této senzaci, abychom natočili alespoň nějaké záběry z gameplay ukázky.
Následovala prohlídka Blizzard shopu, ve kterém jsme si každý koupili trička s motivy Starcraftu 2 a Worldwide Invitational 2008 a nadšeni se vrhli opět ke Starcraftu 2. První hry vypadaly jako první krůčky Alenky v říši divů, Jump se zorientoval nejrychleji a v TvZ matchupu si povodil Crowa.
Po pár minutách hltání SC2 jsem se rozhodl kontaktovat svého kolegu z WGTour, 
Baala a sejít se tak i s 
DKnightem z USA. 20 minut, které zbývaly do setkání ,jsme využili pro návštěvu horního patra, kde byla hlavní stage, jejíž program se promítal na všechna plátna v hale 5. Horní patro patřilo hře World of Warcraft. Tady bylo stejné množství počítačů pro hladovce, kteří si museli však vystát daleko větší frontu než na SC2.
Setkání s kolegy bylo velmi přijemné, DKnight, se kterým jsme se všichni setkali osobně poprvé (až na Jumpa, kterému se této cti dostalo již na WCG v Seattlu) se projevil jako zábavný chlapec. Díky press vstupenkám obou kolegů jsme se i s Jumpem dostali do press areny, kde byl přístup na hifi a pár počítačů v SC2 a WoW, kde jsme také natočili jak si oba hrajeme. Crow nás nenásledoval a šel si hrát do gaming areny, kde zůstal dokud nebyl vyhozen obsluhou. Po krátkém reportu psaném na francouzské klávesnici jsme se ještě chvíli oddávali orgiím u SC2 a nakonec jsme se opět rozdělili a ještě jednou následovala prohlídka Blizzard shopu. Jump s Baalem během odpoledne zajeli do našeho původního hotelu, kde nakonec vyplynulo, že rezervaci máme.
Zbytek odpoledne jsme trávili střídavým hraním SC2 a procházením celého areálu, kde jsme mimo dvě svůdné dívky na ledovém trůně (se kterými jsme samozřejmě vyfoceni) narazili i na naši modlu - Kerriganovou. Jump neváhal a okamžitě se s ní vyfotil a začal ji přemlouvat, aby s námi jela zpět do Česka. Nedala se.... Nakonec jsem pár hodin strávil se svými kolegy z WGTour a podařilo se mi seznámit se se samotným 
Karunem a jeho přítelkyní (velice sexy mimochodem). Při podávání ruky jsem byl nadšen z jeho vstřícnosti a přátelské povahy.
Večer byl ve znamení alkoholové zábavy. Crow zůstal na pokoji a já a Jump jsme se vydali na „TL.net party", kde se měla sejít veškerá starcraftí „smetánka" počínaje hlavními jmény serveru teamliquid.net, přes Tastelesse, či lidi z Blizzardu, až ke známým hráčským postavám, jako například Mondragon nebo Idra, se kterým jsem měl i tu čest zahrát si SC2. O zábavu nebylo nouze a musím poznamenat, že jsme se skvěle bavili, hlavně Jump, který byl oblažen faktem, že ho 
Mondragon po svém příchodu pozdravil potřesením ruky jako prvního. Po vypití 4 Paulaner weissbeer (mnou) a sedmičky vína (Jumpem) se společnost začala pomalu rozcházet a chudák Mondragon zůstal jako poslední a nedostatky ve společném účtu (pokud nějaké byly) schytal on. Do hotelu jsme se dobelhali přibližně ve 3 ráno a natěšení na další den paření SC2 jsme se tedy vrhli s chutí do postele.
Spánek to byl oproti předchozímu dni velice dlouhý, vzbudila mě až v 11 hodin Baalova sms „where are you? Finals in 15 minutes". Docela rychle jsme se tedy osprchovali a vyrazili k výstavišti. Finále SC:BW turnaje jsme sice už nestihli, ale zato jsme stihli si zahrát spoustu her SC2, ve kterém jsme nyní nepochybně tři nejlepší hráči v České republice. Neděle byla tedy spíše ve znamení hraní SC2, focení okolí a až večer jsem se už sám vydal na natáčení uzavíracího ceremoniálu, který opravdu stál za to.
Po vyhlášení vítězů v jednotlivých turnajích následovalo působivé vystoupení skupiny Level 70 Elite Tauren Chieftain, která končila jako Level 80 (levely nasbírali během vystoupení). Vystoupení bylo i z toho muzikálního hlediska zajímavé a upoutalo mě složení kapely, které spočívalo v zaměstnancích Blizzardu, včetně spoluzakladatele Mikea Morheima, který hrál na basovou kytaru. Slyšeli jsme písně s tématikou WoWka (kde autor vyzdvihoval Hordu), Starcraftu (jehož příznivců mezi diváků příliš nebylo), a také samozřejmě třetí titul - Diablo. Po skončení tohoto velmi působivého koncertu následovala krátká pauza, po které měl předvést své umění orchestr, jehož úkolem bylo odehrání herních melodií živě.
Tady už jsem s kamerou z PG24 nebyl přítomen, ale z press části SC2 gaming arei mi tato hudba hrála na pozadí a já se oddával požitkům z SC2. Během tohoto dlouhého hraní dokonce ob jedno místo vedle mne seděl i korejský progamer Savior, který v turnaji skončil třetí a teď si tedy odešel dát trochu druhého dílu jeho obživy.
Po deváté hodině večer se však již akce chýlila ke konci a organizátoři začali vyhánět nenasytné hráče pryč z gaming areí. Kolegové z WGTour odešli někam do podniku, aby si vychutnali finálový zápas Eura, ovšem naše česká výprava zvolila raději večeři a spánek. Pizza, kterou jsem si dal byla naprosto unikátní a přál bych si, aby všichni dělali pizzu právě takovou. Jump s Crowem zvolili steak, který byl však prý mírně připálený, a proto nesdíleli mé nadšení. Na pokoji jsme proletěli fotky a šli spát, abychom měli dost síly na pondělní návštěvu Eiffelovy věže.
V pondělí jsme vstali velmi brzy, abychom co nejdříve vyrazili zpět domů. U Eiffelovky byla fronta jako v Rusku na banány, ale i přesto jsme vydrželi a nakonec se zvedl výtah i s námi a tady se projevil Jumpův strach z výšek (paradoxně to byl on kdo chtěl jít nejvíce na tuto chloubu Paříže). Poté co jsem na něj vybafl u zábradlí mě dokonce nazval koko*em, proto jsem už raději nepokoušel štěstí, z Paříže je to do Prahy přece jen daleko a pěšky bych došel akorát tak na stý díl SCM. Několik fotek a záběrů na kameru a vydali jsme se dolů, směrem k autu, abychom mohli vyrazit zpět do Prahy. Nejdříve však byla nutná menší pauza v parku, kde byl ještě podroben výslechu i třetí člen výpravy - Crow.
O půl čtvrté se konečně naše skupinka dobelhala k autu a mohli jsme vyrazit do Prahy. Cesta proběhla naprosto v pořádku, až na menší zácpu v Paříži a nedostatek eur v hotovosti. O půl třetí jsem se dovezl ke koleji a dobelhal na pokoj, kde již následoval sladký a vytoužený spánek...