Jako první zavítala šestnáctka těch nejlepších evropských jezdců na legendární okruh Suzuka. Zde se Kadlečíkovi povedlo urvat po napínavém konci druhé místo. Vzhledem k tomu, že do hlavního finále postupují nejlepší tři jezdci, tak měl už dobře nakročeno k tomu, aby byl jedním z nich. Bohužel během druhého závodu na nevyzpytatelném Zandvoortu došlo ke kolizi mezi Kadlečíkem a Pontonesem. Český jezdec se rozhodl pro předjížděcí manévr, který v první fázi vyšel parádně, ale Pontones bohužel nedokázal stejně čistou jízdu napodobit. Přestože byl Kadlečík při nájezdu do další zatáčky už před ním, tak došlo ke kolizi, která oba dva stála cenné pozice. Z tohohle incidentu se už ve zbývajícím čase nedokázal náš jezdec dostatečně vzpamatovat. Ve třetím a posledním závodě na něj čekal těžký úkol – dojet co nejvýše a doufat, že ostatním se tak moc nezadaří.
Svůj první úkol zvládl Kadlečík na jedničku, když se na jihoafrickém okruhu Kyalami zvládl kvalifikovat na čtvrtém místě. Tahle využitá příležitost nyní otevírala možnosti na to, jak bude moct závod náš jezdec pojmout. Bohužel v první zatáčce jsme hodně rychle přišli na to, že by byl potřeba zázrak. Kadlečík se znovu bez jakékoliv své vlastní chyby stal obětí někoho jiného. Tentokrát se jednalo o Řeka Mitropoulose, který nezvládl včas zabrzdit a vytlačil Kadlečíka do naprosto katastrofální stopy a tím pádem až na šesté místo. Martin se ještě pokusil bojovat, ale na lepší jak páté místo už nezvládl dosáhnout. V celkovém žebříčku Wildcard finále skončil na čtvrtém místě, jednu pozici od postupu do hlavního finále. Ano, určitě se nejedná o ten nejlepší výsledek, hlavně když se ohlédneme na to, jak dobře to po prvním závodě vypadalo, ale zase na druhou stranu můžeme být hrdí, že v Česku máme někoho, kdo zvládne konkurovat i těm nejlepším jezdcům z celé Evropy.
