Ačkoli real-time strategie se v poslední poměrně dlouhé době netěší zrovna největší popularitě, výdrž hráčů i fanoušků Starcraftu ukazuje, že komunita real-time strategií je stále naživu a plná energie! Přibližně od roku 2018 se na herní scéně ustálily hvězdy, které poměrně pravidelně okupují přední místa všech turnajů. Dá se říct, že překvapení je stále méně, ale právě poslední sezóny GSL jsou důkazem toho, že i nová, resp. staro-nová krev dokáže příjemně zamíchat kartami.
V první sezóně GSL letošního roku jsme byli svědky spanilé jízdy korejského 
protosse Creatora, který fakticky od roku 2012 nezažil žádný větší úspěch. Ani on však ve finále na nejvýdělečnějšího korejského hráče Starcraftu, 
zerga Rogue, nestačil. V druhé sezóně dostal šanci se ukázat černý kůň herO, který doposud zatím žádné GSL nevyhrál (nepočítáme-li GSL Super Tournament v roce 2017). Působivé na jeho boji o návrat na výslunní je zejména to, že již absolvoval povinnou 1,5 roku dlouhou brannou povinnost a jak je známo, po návratu z „vojny“ dokázal jen málokterý hráč dorovnat, nebo dokonce překonat své předchozí úspěchy.
Již ve fázi skupin dokázal protoss herO svým revolučním přístupem k matchupu PvZ vyřadit favorita Rogue. Všechna pozornost tak směřovala na něj, avšak v round-of-10 dle očekávání podlehl dlouhodobě nejlepšímu 
terranovi na světě Maru. Karty play-off se však nečekaně zamíchaly, neboť právě Maru, který zásadně neprohrává TvT, vyhořel v souboji s krajanem Bunnym, z čehož neměl radost nejen on, ale hlavně zerg Dark, který si nepochybně brousil zuby na finále, ale i na samotný titul. Jak je známo, Darkův kryptonit je právě Rogue a ten byl již mimo hru, navíc mu nepochybně dodalo sebevědomí, že krátce před semifinálovým GSL zápasem s Maru dokázal právě tohoto božského terrana porazit ve finále Dreamhack Valencia 4:3. Maru se však tentokrát nenechal překvapit midgame agresí Darka a poměrně hladce postoupil do finále se skóre 3:1.
Finále se rýsovalo jako klasický protosský debakl, jednak herO už jednou s Maru prohrál a hlavně pokud za poslední roky ve Starcraftu II platí nějaké pravidlo, tak je to, že protossové sice lezou všem nejvíc na nervy, ale ve velkých turnajích sbírají nejméně vítězství.
1. Mapa – Blackburn LE
Volba první mapy nemohla dopadnout pro herO lépe, protože jeho plán na celé finále byl vskutku geniální a odrážel se pouze a jedině od této první mapy. Na Blackburn se totiž nachází poblíž každého hráče báze se zlatými minerály a od jejich brzkého zabrání se odvíjí spousta možných „abuse“ a „cheese“ taktik. HerO by se však nespokojil jen s obyčejnou rychlou expanzí na zlatě, zvolil agresivní opening s předsunutou gatewayí, která se nacházela na poměrně netypickém místě, takže nebyla nascoutována. Maru byl tak od počátku v defenzivní pozici, avšak díky skvělému micru a crisis managementu dopadly první výměny jednotek výhodněji spíše pro něj. HerO byl ale o krok dále, agrese, k níž přidal i Oracle, měla pouze pozdržet Maru v bází, zatímco on zabral zlato – a teď se podržte – na myslí mám zlato přímo na terranské straně mapy. Zbloudilý mariňák jej sice posléze nascoutoval, ale bylo už pozdě, Maru se nacházel prakticky v all-inu, protože massoval mariňáky s maraudery ze čtyř Barracksů na úkor techu do medivaců. Maru věděl, že musí za každou cenu Hrdinu ze zlata na své straně mapy vyhnat, avšak čas pro něj tikal rychleji. Hero byl opět o krok dále a jako třetí bázi zabral druhé zlato – tentokrát to na své straně mapy. S ekonomickou výhodou pak přemassoval Maru svými tier 1 jednotkami a ujal se vedení 1:0.
2. Mapa – Curious Minds LE
Jak kdysi pravil jeden moudrý muž (jmenoval se Artosis a komentuje GSL již 12 let) – v některých situacích ten největší „cheese“ je necheesovat vůbec. HerO je známý svým neortodoxním, nebo chcete-li „cheese“ stylem hry, v první hře to jasně dokázal, a Maru to logicky bral jako tón, který bude herO udávat po celé finále. Proto zvolil pomalejší, méně ekonomický, ale za to defenzivní Cyclone opening. Ten by byl dobrý např. proti Oracle harasu, který právě protoss ukázal na první mapě. HerO však hrál standard a dostal se tak nejen to mírné ekonomické výhody, ale hlavně díky blink stalkerům získal mapcontrol. Otevřená mapa však ve větších soubojích mírně favorizovala terrana, a tudíž nebyla nouze o řadu skvěle vyrovnaných bitev. Solidní množství Disruptorů a překvapivě i Immortalů však nakonec těsně umístilo herO do vedení 2:0.
3. Mapa – Hardwire
Po komerční pauze se nacházel Maru v úzkých, protože za stavu 0:2 je zkrátka za potřebí urvat jeden bod pro sebe. Otáčet totiž z 0:3 na 4:3 je téměř nemožné a za celou historii GSL se to povedlo jen v zápase Soulkey proti Innovation v roce 2013. Oba hráči zaujali spíše defenzivní pozice a pohodlně se dostali do macro hry. Maru se několikrát nacházel v pozici, kdy byl téměř 40 supply ve vedení, ale na větších mapách je poměrně obtížné i v takové výhodě protosského soupeře dorazit už jen kvůli tomu, že terranské posily musí přejít celou mapu, zatímco protoss warpuje přímo do obrany. V 15. minutě dokázal Maru bezchybnou obranou a vynikajícím sorroundem vyhladit protosský útok včetně drahých robo jednotek. Hero sice ještě minutku vzdoroval, ale tech nebylo možné včas obnovit, stav se změnil na 2:1.
4. Mapa – Belingrad LE
Na čtvrté mapě začal vystrkovat růžky Maru svým double reaper a hellion openingem. Výsledkem bylo pár mrtvých probíků, ovšem reakce herO byla extrémně rozhodná a v dané situaci dokonalá. HerO upozadil dorovnání ekonomické ztráty a místo toho zvolil rychlý a brutální protiútok blink stalkery. Naopak Maru po lehkých harras jednotkách zvolil nevhodný Cyclone follow up, který by mnohem lépe bránil Oracle haras, než frontální blink stalker útok. Jednoduchou matematikou mu tedy chyběly houževnaté obranné jednotky jako je např. více než 1 siege tank, nebo hromada mariňáků s maraudery. Nuance to však byly velmi drobné, obrana terrana byla úspěšná, ale bylo jasné, že mu skákání blink-stalkerů do základny vůbec nechutnalo. Supply bylo sice vyrovnané, ale Maru nemohl včas položit třetí bázi, kterou herO už na pozadí samozřejmě rozjel. Výsledkem byl SCV all-in ze strany terrana, který se však nesetkal s úspěchem. Paradoxem je, že ztráty byly poměrně vyrovnané na obou stranách, tudíž hra dále za nervózního okusování nehtů pokračovala. Nicméně výhoda obránce (protosské baterky) byla už příliš velká na to, aby terran mohl soupeře kompletně dorazit. 3:1
5. Mapa – Cosmic Sapphire
Poslední mapa začala vcelku standardně, Maru hrál bezpečně, snažil se neriskovat a přežít do late game, Hero sice otevíral s blink stalkery kvůli mobilitě, mapcontrolu a hrozbě nějakého většího útoku, ale přitom investoval maximálně do ekonomiky. Ke Stalkerům na haras přidal Warp Prismu. Bylo vidět, že výborně pracuje i s pověstí, kterou jako hráč má. Věděl, že Maru má „poslední život“, věděl, že když mu ukáže blink stalkery a prismu, jednoznačně v něm vyvolá strach o nějaký timing push nebo dokonce all-in. Maru neměl jinou možnost než nepodcenit obranu, zatímco herO rychle expandoval a techoval. Pátá mapa byla na první pohled standardním zápasem mezi protossem a terranem, ale byly v ní právě ty malé detaily, které těžily z toho, že herO je nepředvídatelný soupeř a že terran si nemůže dovolit udělat chybu. Hero měl mentálně navrch, nebál se riskovat, což se projevilo i úspěšným storm dropem do těžby, který se v SC2 příliš nevidí. Přidejte si k tomu neúnavné run-by zealotů připomínající spíše hru zerga a vyjde vám znechucený terran, který je v late game nucen dělat nadstandardní množství siege tanků. HerO měnil směry útoku, využíval mobility své armády oproti právě vyššímu počtu tanků, které svým herním stylem vynutil. V případě, kdy byl Maru připraven, tak herO alespoň uždíbnul pár jednotek Disruptorem. Pro terrana bylo takřka nemožné zůstat cost-effectivní, byť se zdálo, že právě jedinou šancí a oblíbeným plánem Maru bylo rozdělit si a vytěžit celou mapu. HerO byl i pro časté střety připraven tím, že jako splash damage preferoval stormy a disruptory, které může mnohem rychleji nahradit, než Colossy (předcházel tedy možné prohře, kterou utrpěl na 3. mapě). Když se po necelých 25. minutách konečně podařilo terranovi stabilizovat hru, byl však protoss opět o krok vpřed a to i doslova – využil totiž předsazené „městečko“ shield baterií a ostřeloval soupeře dalekonosnými Trebuchety Tempesty. Maru tentokrát nepřekonal rekord v počtu GSL vítězství a musel se spokojit s 2. místem.
Závěr
Finále herO vs Maru je jedinečné v tom, že ukazuje důslednou přípravu protosse a možná mírně podceněný zápas ze strany jinak nejlepšího terrana světa Maru. Myslím, že vzhledem k tomu, jak jedna hra navazovala na druhou a pracovala s jakýmisi „meta“ informacemi, které vycházejí jednak z předchozí mapy a jednak ze stylu hráče herO jako takového, je nemožné průběh tohoto best-of-7 zápasu vidět znova. HerOvi pomyslně moc gratuluju, za tu přípravu si výhru zaslouží a je dobře, že ukázal, že rasa protossů ještě nepatří do šrotu. V náhledu na celou historii SC2 ale stále platí, že protoss je spíše outsider a pokud se mu podaří vyhrát, tak jen díky kombinaci „cheese“ a/nebo „all-in“ a/nebo unikátní příprava a/nebo nová metagame. Věřím, že i dalších zápasech bude Maru stále mírným favoritem a jsem zvědav, jak jejich příští střet dopadne.
