Vše začalo probuzením v 5:00 (Patrik musel vstávat dokonce o hodinu dříve), snídaní, vyčištěním zubů, oblečením a během s naloženou taškou a batohem na autobusovou zastávku. S Patrikem a Martinem jsme měli sraz u metra Střížkov, kde jsme se po chvilce úspěšně shledali a naše společná cesta mohla započít.
Po cestě jsme měli dát Kaře vědět, až budeme v nedaleké obci od jejího domu. Samozřejmě jsme jeli jinudy, obec jsme minuli a přijeli zcela neočekávaně. Po snídani jsme společně s Karou a Dominikem přehodili věci do jejího auta a vyrazili na další cestu. Každý by řekl, že ve čtvrtek ráno budou dálnice volně průjezdné. V našem případě tomu samozřejmě tak nebylo, a tak jsme strávili nějaký čas v kolonách. Sám jsem nabral trochu sil pravidelným dřímáním na zadní prostřední sedačce auta. Při příjezdu k našemu hostelu jsme si mohli vybrat parkovací místo buď u rozbitého bicyklu nebo u hromady zánovních pneumatik. Zvolili jsme místo u pneumatik, poněvadž by se mohly v případě nouze hodit.
Ubytování nám dalo dost zabrat. Měli jsme být všichni na jednom pokoji, ale recepční o tom údajně nevěděli, a tak jednoho z nás dali do jiného pokoje. Kara se to statečně snažila vyřešit, ovšem marně. Kvůli těmto průtahům jsme nestíhali zahájení a jako jediné řešení, jak dojet na stadion včas, se nabízely elektrické koloběžky. Neštítili jsme se jich využít a za častého troubení cholerických berlínských řidičů jsme do Mercedes-Benz Arény dojeli, ale bohužel pozdě. Aby toho nebylo málo, obsluha u vchodu nám řekla, že ceremoniál byl obzvláště pěkný, což akorát prohloubilo naši zlost na nepříjemného recepčního.
Všechny tyto potíže nám však nezabránily začít z místa vytvářet obsah, točit rozhovory a plnit sociální média jedním příspěvkem za druhým. Především jsme si na místě mohli začít užívat skvělou atmosféru a CS:GO na nejvyšší úrovni.
