Jednou z největších symbolických ran je Vitaliy Naymushin, který se stal součástí propouštění po 11 letech v Epic Games. Jeho jméno fanoušci spojují s podobou ikonického Jonesyho, tedy s obličejem Fortnite, který zná prakticky každý, kdo kolem hry jen prošel. A právě proto jeho odchod působí tak silně. Když se v seznamu propuštěných objeví člověk spojovaný s tváří samotné hry, je těžké to brát jako obyčejné firemní škrty. Najednou to působí, jako by Fortnite přišlo o kus vlastní identity. A přesně tenhle pocit se mezi hráči začal šířit mnohem rychleji než samotná informace o tisícovce propuštěných.
Jenže tím to nekončí. Součástí propouštění se stal i Nik Blahunka, který v Epic Games strávil více než 10 let, a vedle něj také Steve Danuser, další výrazné jméno spojované s příběhovou stránkou Fortnite. A tady už se celá situace mění z nepříjemné zprávy na něco mnohem znepokojivějšího. Fortnite už dávno není jen hra o střílení a skinech. Je to svět vystavěný na návratech známých postav, teoriích, velkých sezónních zvratech a příběhu, které drží komunitu ve střehu i mezi jednotlivými updaty. Když se tedy součástí propouštění stanou i lidé spojovaní s vyprávěním, komunita nezačne počítat, kolik zaměstnanců firma ztratila. Začne se ptát, co zůstane z duše hry, která roky žila i díky svému příběhu.
A pak je tu Evan Kinney, který byl propuštěn po téměř 9 letech v Epic Games. Pro běžného hráče možná nejde o tak známé jméno, jenže právě jeho případ ukazuje, proč to celé působí tak podivně. Evan pracoval na systémech pro live eventy, koncerty, obří komunitní herní prvky, FNCS LAN turnaje, UEFN i další technické části, bez nichž by se největší momenty Fortnite vůbec nemohly odehrát. A právě tady přichází ten nejdivnější pocit ze všech. Když se na seznamu propuštěných objevují lidé, kteří podle všeho stáli u tak zásadních částí hry, komunita logicky nezačne mluvit jen o tom, kolik lidí odešlo. Začne řešit, proč mezi nimi jsou právě tak důležitá jména.
Budoucnost Fortnite tak najednou nepůsobí ani trochu samozřejmě. Vývojáři sice mluví o tom, že udělají maximum pro udržení kvality, jenže po tak masivním propouštění už komunita nesleduje jen sliby, ale hlavně to, kdo všechno zmizel ze zákulisí. A právě to je na celé situaci možná nejděsivější.
