Právě s takovou situací se musela vypořádat paní Chen z Pekingu. Po smrti svého syna chtěla zdědit jeho 87 účtů u nespecifikované herní společnosti, které jí měly pomoci zlepšit finanční situaci. Firma to však odmítla s tím, že uživatelská data patří jemu, nikoli pozůstalým. Žena se proto obrátila na okresní soud, kde svůj spor nakonec vyhrála.Z dostupných informací vyplývá, že syn paní Chen propadl online hrám už kolem dvacátého roku života. Byl nezaměstnaný a během následujících deseti let si vybudoval celkem 87 ověřených herních účtů, z nichž každý měl podle soudu značnou hodnotu.
Ve věku pouhých 36 let však po vážné nemoci zemřel a paní Chen tak zůstala sama. Že by synovy herní účty mohly mít významnou hodnotu, se dozvěděla až po vyřízení pohřbu. Když se je následně pokusila převést na své jméno, herní společnost její žádost odmítla, a proto se obrátila na soud. Ten dospěl k závěru, že hráč musí do rozvoje herního účtu investovat čas, úsilí a peníze. Samotný účet a digitální předměty na něm mají užitnou i převoditelnou hodnotu, a proto mohou být předmětem dědictví. Herní společnosti proto soud nařídil, aby do 15 dnů změnila registraci účtů na paní Chen.
Přestože čínský rozsudek nemá žádný právní dopad například ve Spojených státech, otevírá otázku, zda by podobný spor nemohl uspět i jinde. Například společnost Valve dlouhodobě odmítá převádět účty na Steamu mezi osobami a podle zkušeností uživatelů bývají účty po nahlášení úmrtí jejich majitele spíše zablokovány než převedeny na dědice. V Evropské unii se už v roce 2024 objevily úvahy o legislativě, která by umožnila dědit digitální knihovny her. Od té doby ale nebyl v této oblasti zaznamenán výraznější posun.
