Tři stovky hráčů se sluchátky na uších, počítače a monitory kam oko dohlédne. Krnovský palác Silesia dosud hostil řadu kulturních či sportovních akcí, jenže tolik počítačových nadšenců pod svou střechou ještě neměl. A když už, tak dost možná naposledy.
BEZ MEDAILE. Zdeněk Cibulka alias eGy (na snímku) z Nočního Klubu, který skončil v 2. kole lower bracket po porážce od slovenských Suicide (fotogalerii najdete zde). Foto: Jiří Gajdoš
Turnaj INTEL LanCraft Silesia v elektronických sportech přilákal rekordní počet hráčů počítačových titulů, z nedalekého Rýmařova se přestěhoval do největšího města v bruntálském okrese. V Krnově se hrál populární Counter-Strike, Quake či legendární real-time strategie StarCraft. Jen domácím reprezentantům se v Silesii nedařilo, v konfrontaci s polskou špičkou podle očekávání propadli.
Byť bez fyzického pohybu, výkonnostní hraní na počítači si ve své podstatě v mnohém zadá se skutečnými sporty. A některé, zejména ty okrajové, dokonce v popularitě a samotné profesionalitě předčí. „Je to forma hraní specifických her na počítači, kdy lidé nehrají vyloženě jen pro zábavu, ale také proto, aby jim hraní přineslo výsledek či něco hmotného,“ snaží se ředitel turnaje Lukáš Vobecký definovat termín elektronických sportů pro laickou veřejnost.
Profesionálním hráčům patří Jižní Korea
Na starém kontinentu s výjimkou Skandinávie či Německa elektronické sporty dosud nenašly úrodnou půdu, pro širší publikum jsou zapovězeným trhem. Přitom v Asii se těší obrovské popularitě. Mekkou počítačových hráčů je pak především Jižní Korea, v níž ti nejlepší mají společenský statut celebrity. "Dobře jsou na tom i další země jako Německo, Švédsko nebo Amerika," jmenuje Vobecký.
„Ve světě se dá hraním rozhodně uživit. Jsou země, například právě Jižní Korea, kde je hraní téměř národním sportem a profesionální týmy a hráči jsou na úrovni světových filmových hvězd. Tam je to opravdu něco obrovského,“ přiblížil Vobecký jihokorejské poměry.
V Česku je výkonnostní hraní ještě v plenkách
Elektronické sporty v České republice prošly vrtošivým vývojem. Mistrovské turnaje s velkorysými dotacemi a profesionální kluby už nastupující generace hráčů takřka nepamatuje. „U nás v Čechách je však hraní i po těch dlouhých letech stále v plenkách,“ uznal Vobecký.
Přesto existují světlé výjimky. Michael Hladík se s počítačovou myší v pravé ruce podíval do světových metropolí počínaje New Yorkem a Singapurem konče. Historicky úspěšnějšího reprezentanta byste hledali marně. Šestadvacetiletý rodák z Librece s přezdívkou Giacomo dlouhá léta panoval tuzemské scéně v real-time strategii WarCraft 3. Hraním se živil téměř čtyři roky a během své kariéry vydělal statisíce. Nyní už pouze rekreační hráč se však musel sklonit před svými nástupci, v krnovské Silesii bral jen bronz.
Domácí hráči v Silesii propadli
„Dá se říct, že ve všech hrách jsme měli zastoupenu českou špičku. Na některé hry dokonce dorazily i zahraniční účastníci," ukázal Lukáš Vobecký na zástupce sousedního Polska, kteří vyhráli soutěž v celosvětově nejpopulárnější hře Counter-Strike. Daleko za očekáváním naopak zůstal kdysi slavný klub NecroRaisers. Tým, který v minulosti vyplácel svým hráčům profesionální mzdy, se umístil až čtvrtý.
Krnovskou zástavu nesly v Silesii dva týmy v soutěži Counter-Strike, oba však shodně skončily poslední v základní skupině bez jediného bodu. "Zklamaní s výjimkou posledního zápasu nejsme. Byla tady velká konkurence, přišli jsme si prostě jen zahrát z legrace," vypráví kapitán ryze amatérského celku NewFuture Jiří Kysil. Jeho protějšek Václav Horák pak souhlasně přitakával: "Hráli jsme proti nejlepším soupeřům z celé republiky, byli jsme prostě bez šance."
Zpátky do Krnova? Spíš Ne
V Krnově se dohromady sešly tři stovky hráčů z celé republiky. V historii turnaje LanCraft se jedná o rekordní číslo, drtivá většina z účastníků si přinesla vlastní počítač, ať už přenosný či desktopový. "Z Rýmařova jsme se chtěli přestěhovat do něčeho většího, původně do Starého Města u Uherského Hradiště, které je trošku jižněji, ale pak se nám naskytl Krnov,” ohlédl se ředitel turnaje Lukáš Vobecký (o dojmech Lukáše Vobeckého čtete zde).
Přesun z Rýmařova do podstatně většího Krnova se ukázal jako prozíravý tah. “Z pohledu pořadatele jsem s akcí spokojený, možná až nad míru. Nejvíc mě potěšilo, že jsou spokojení samotní hráči, což je pro mě prvořadé,” usmívá se Vobecký.
Jenže k zázemí kulturního paláce v Krnově už Vobecký chválu neadresoval. Kdyby totiž bylo jen na něm, do Silesie by hráče opět nepozval. Případnému návratu dal Vobecký jen pětiprocentní naději (o jarním LanCraftu čtěte zde). “Samotná budova splňuje požadavky jen tak tak, není to ideální místo. A co se týče celkových požadavků pro hráče, tak je to hrubě nevyhovující místo,” uzavřel.
