Vítáme Vás u osmého vydání Playzone článku na téma: "Naše československé tanky."
Předchozí/Následující díl:
Předchozí: 1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl, 5. díl, 6. díl, 7. díl
Následující: 9. díl, 10. díl
Obsah:
Stíhače tanků: MÚ-6, PÚV-6, Š-I-d, T-32, T-3D, Voss I a Voss II
5. Stíhač tanků [Tank destroyer]
Je to typ obrněného bojového vozidla vyzbrojeného s protitankovým dělem nebo raketometem, a je určený pro boj proti obrněné technice. Většina stíhačů je stavěna na pásech, kdežto ostatní na kolech. Velikou nevýhodou představoval velmi omezený pohyb děla pro většinu stíhačů.
Po druhé světové válce zůstalo na československém území mnoho techniky, ať už poškozené nebo zničené. Tyto tanky se daly do rekonstrukce, ať už k ČKD nebo Škodě, a poté se zavedly do výzbroje. Řeč je o německých stíhačů tanků Jagdpanzer 38 (t) "Hetzer" a "Starr", označené jako ST-I (dříve: ShPTK 75 mm vz. 39/44 N). Na tento tank se nahromadilo také mnoho verzí, o některých se ještě něco dozvíte v posledním díle, řeč je nejen o Bergepanzer 38(t) a verzi s 15cm dělem, ale i o PM-1.
Dalším vozidlem je Panzerjäger 38 (t) "Marder III" v označení jako ST-II, ve verzích Ausf. M a Ausf. H. A posledním německým protitankovým vozidlem je známý "Nashorn" v označení ShPTK vz. 43 N. Na území se objevovaly i samohybné děla StuG III označovány jako ShPTK 40/75N.
Československá lidová armáda vlastnila také ruská vozidla jako SU-76M v označení LSD-76, SU-100 v označení SD-100 a ISU-152 v označení TSD-152. A také maďarský tank 43M Zrínyi II. Samozřejmě, že armáda vlastnila i další vozidla, ale řeč je o těch, které se mohou ukázat v československém stromě ve WoT (kromě tančíků).
MÚ-6
Popis/Historie:
Zvětšený tančík označený MU-6 byl na testy připravený v roce 1933. Spíše šlo o prototyp lehkého tanku s 4,7cm dělem v plně otáčivé věži. Původní podvozek z typu MU-4 byl prodloužen o jeden pár kol. Dostal silnější motor a třetího člena posádky. Korba a věž byla svařená z 5,5mm silného pancíře. Což bylo společně se slabým podvozkem hlavní chyba tančíku. Protože jako tank to byl neperspektivní typ, rozhodla se firma, že přestaví vozidlo na nosič dvojúčelového děla Z1 ráže 4 cm. Toto dělo bylo protiletadlové i protitankové. Dělo bylo uloženo ve skládací korbě, která se při protiletadlové palbě složila společně s celou budkou řidiče. V protitankové úpravě byli střelci chráněni pouze čelní deskou. Boky a zadní část chráněnou neměl vůbec. Protože armáda neměla o takovou kombinaci zájem, Škodovka ho roku 1934 zrušila.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1933
Počet: 1 prototyp
Hmotnost: 3 t
Délka: 3,84 m
Šířka: 1,87 m
Výška: 1,93 m
Pancíř: 4-5,5 mm
Výzbroj:
- 1x dělo Škoda A2 ráže 4,7cm
- 3x lehký kulomet: ZB.26
Osádka: 4
Motor: Škoda, vzduchem chlazený šestiválec
Výkon: 55 HP (40,5 kW)
Max. rychlost: 41,2 km/h
Fotogalerie:
PÚV-6
Popis/Historie:
Vývoj PÚV-6 začal v roce 1934 po ukončení prací na neúspěšném obrněném vozidlu MU-6/III. PÚV-6 měl sloužit k ničení letadel a pozemních cílů. K jeho výrobě byly použity díly z MU-6. Z upraveného podvozku byla odstraněna věž a korba, místo nich byla umístěna 500 mm vysoká bočnice a byl použit polokruhový štít. Korba, bočnice a štít byly z ocelových plechů o tloušťce 4,5-10 mm. Pomocnou výzbroj tvořil kulomet ZB vz.26. V letech 1934-1935 probíhaly jízdně-technické zkoušky při nichž se ukázaly některé problémy s podvozkem.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1934
Počet: 1 prototyp
Hmotnost: 4-4,2 t
Délka: 3,84 m
Šířka: 1,87 m
Výška: 1,45-2,1 m
Pancíř: 4-10 mm
Výzbroj:
- kanon: Škoda Z1 ráže 40 mm
- 1x lehký kulomet: ZB.26 ráže 7,92 mm
Osádka: 4
Motor: Škoda, vzduchem chlazený šestiválec
Výkon: 55 HP (40,5 kW)
Max. rychlost: 41,2 km/h
Fotogalerie:
Š-I-d
Popis/Historie:
Po zkouškách tančíků MU-4, P-I a TK 3 se jugoslávská armáda rozhodla nepřijmout ani jeden typ do stavu armády. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byla slabá výzbroj předvedených strojů a špatný výhled posádky. Jugoslávci požadovali sice stroj tančíkové koncepce, ale vybavený dělovou výzbrojí. Jako první na nové podmínky zareagovala plzeňská firma Škoda, která už v roce 1935 začala s vývojem nového tančíku s firemním označením Š-I-d (Škoda kategorie I dělový). Původně se firma zabývala instalací děla A3 do mírně upravené korby tančíku MU-4, ale pro nedostatek prostoru od tohoto záměru brzo upustila. Zaměřila na vývoj širšího a delšího stroje, ve kterém by posádka měla dostatek místa na obsluhu protitankového kanónu A3. Lepší výhled z vozidla měla zajišťovat věžička pro velitele umístěná na levé straně vozidla. Po továrních zkouškách byl stroj na konci roku 1935 předveden zástupcům jugoslávské armády. Ta sice označila stroj za vyhovující požadavkům, ale také navrhla několik konstrukčních změn... [pokračování u dalšího tanku]
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1935
Počet: 1 prototyp
Hmotnost: 3,6 t
Délka: 3,17 m
Šířka: 2 m
Výška: 1,58 m
Pancíř: 5-20 mm
Výzbroj:
- 1x protitankové dělo: Škoda A3 ráže 37 mm
- 1x lehký kulomet: ZB.26 ráže 7,92 mm
Osádka: 2
Motor: Škoda, vzduchem chlazený šestiválec
Výkon: 55 HP (40,5 kW)
Max. rychlost: 40 km/h
Fotogalerie:
Š-I-D (T32)
Popis/Historie:
[pokračování] Tyto konstrukční změny se promítly do následující verze označené nyní Š-I-D, která se pro Jugoslávii vyráběla pod označením T-32 v osmikusové sérii. Tančík byl celkově zvětšen a získal silnější pancéřování. Kvůli větší hmotnosti a délce byl podvozek doplněn o jedno samostatné pojezdové kolo. Dále byl zabudován silnější motor a převodovka. Celkový tvar i celá koncepce zůstala téměř nezměněna.
Tančíky byly objednány v polovině roku 1936 a jejich dodávka byla realizována na konci léta 1937, kdy je Jugoslávská armáda zařadila do stavu Jezdecké školy. T-32 měly působit hlavně jako výcvikové stroje pro posádky do očekávaných tanků vyšších kategorií a proto také byly intenzivně využívány v řadě cvičení, během nichž prokázal své dostatečné kvality. Současně se ale vyskytovalo větší množství závad, které odstraňovali technici přímo ze Škodových závodů. V roce 1941 se úspěšně zúčastnily sesazení proněmecké vlády. V téže době byly také nasazeny do bojů s německou armádou. Bohužel polovina tančíků byla nepojízdná kvůli poruchám. Zbytek zničila německá protitanková obrana nebo je opustily posádky po vyčerpání pohonných hmot. Objevuje se také Charakteristikarmace, že v té době neměly tyto tančíky téměř žádnou munici pro svá děla. Ukořistěná vozidla byla Němci převezena k opravám do Plzně, po kterých sloužila u zbraní SS jako výcviková.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1936-37
Počet: 8
Pro: Jugoslávie
Hmotnost: 4,8 t
Délka: 3,58 m
Šířka: 1,98 m
Výška: 1,76 m
Pancíř: 5-22 mm
Výzbroj:
- 1x protitankové dělo: Škoda A3J ráže 37 mm
- 1x lehký kulomet: ZB.30J ráže 7,92 mm
Osádka: 2
Motor: Škoda, vzduchem chlazený šestiválec
Výkon: 60 HP (44,2 kW)
Max. rychlost: 41 km/h
Fotogalerie:
Š-I-j (T-3D)
Popis/Historie:
I poměrně účinná výzbroj tančíku Š-I-D se už v době jejich dodání zdála zástupcům jugoslávské armády jako příliš slabá a jeho interiér příliš stísněný. Proto opět požadovali větší vozidlo s výkonnější zbraní, ale tentokráte navíc s naftovým motorem. Na tyto požadavky firma Škoda odpověděla v polovině roku 1937 vývojem tančíku Š-I-j (Škoda kategorie I jugoslávský) s novým podvozkem a výzbrojí. V téže době byla mezi Jugoslávií a Škodovými závody podepsána dohoda o vývoji stroje této kategorie. Kvůli termínu předání hotového prototypu a zahájení zkoušek v květnu 1938, byly práce na stroji maximálně urychleny.
Firmě se podařilo termín výroby prototypu dodržet a ještě v květnu ho předvést zástupcům armády. Podnikové zkoušky se ale protáhly až do března roku následujícího. Problémy zřejmě vykazovala nová nevyzkoušená pohonná jednotka. Ke zkouškám v Jugoslávii se stroj dostal až na přelomu let 1939 a 1940. V té době už jezdil pod novým továrním označením T-3D (obrněné vozidlo, první hmotnostní kategorie třetí typ, dieselový pohon). Tyto zkoušky i přes větší odchylky konstrukce od zadání dopadly relativně dobře a stroj byl uznán vyhovujícím. Očekávaná série 108 tančíků se ale nerealizovala. Hlavním odůvodněním jugoslávské armády byl brzký očekávaný přechod na pásová obrněná vozidla vyšších kategorií, tedy tanků lehké a střední třídy.
Další osud tančíku byl přímo spjatý s německou armádou. V září 1943 ho nákupní komise jednotek SS odkoupila společně s další nepřijatou firemní technikou. Sloužil zřejmě jako studijní technika nebo přímo k výcviku nových posádek. Jeho další osudy nejsou známy.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1938
Počet: 1 prototyp
Hmotnost: 5,8 t
Délka: 3,59 m
Šířka: 2,05 m
Výška: 1,8 m
Pancíř: 8-30 mm
Výzbroj:
- 1x protitankové dělo: Škoda A9J ráže 47 mm
- 1x lehký kulomet: ZB.30J ráže 7,92 mm
Osádka: 2
Motor: Škoda diesel, vodou chlazený čtyřválec
Výkon: 60 HP (44,2 kW)
Max. rychlost: 31 km/h
Fotogalerie:
LKMVP - Š: obrněný dělostřelecký tahač na stejném podvozku.
Voss I a Voss II
Popis/Historie:
Voss I: (ve škodováckých závodech značen: 7,5-cm Selbstfahrlafette PaK) Jde o plán stíhače tanků navržen roku 1941 protektorátní firmou Skoda-Werke Pilsen. Na Voss I měl být namontován kanon Škoda A16 ráže 75 mm.
Voss II: Zde mělo jít o samohybné dělo s německou houfnicí SiG 33 ráže 150 mm. Tank měl pohánět motor Škoda 8-válec o výkonu 177,4 kW (237,9 HP).
Oba tyto stroje byly postaveny pouze jako dřevěné makety ve skutečné velikosti. Jednalo se o tanky na podvozku T-22 . Archívy se nachází ve firmě Škoda Plzeň, jsou jen bez přesného názvu tanku. Podle pana Pejčocha nesl firemní název Voss (na počest generálního ředitele Škoda-Werke: Dr. Wilhelma Vossa)
Technické data Voss I:
Výrobce: Škoda Plzeň
Navrženo: 1941-42
Počet: 2 makety (Voss 1 a Voss 2)
Hmotnost: 18 t
Délka: 7 m
Šířka: 2,45 m
Výška: 2,16 m
Pancíř: 8-50 mm
Výzbroj: kanon A16 ráže 75 mm
Osádka: ?
Motor: Škoda benzínový, vodou chlazený, 8 válců uspořádáno do V
Výkon: 260 HP (191 kW)
Max. rychlost: 50 km/h
Fotogalerie:
Voss 1
Závěr:
Tohle je ode mě o dneska vše. Příště se vrhneme na předposlední vydání.
Děkuji za pozornost, Whiskey1939
