Rivalita na domácí StarCraft 2 scéně: 2. část – Harpner

část 1 - PredY

část 3 - DeViL

část 4 - h34D_hUnT3R

část 5 - Rikytan

část 6 - Ladabaz

část 7 - TomikuS & BlueCheese

Jestliže první díl článkového seriálu o rivalitě na česko-slovenské StarCraft 2 scéně začal PredYm, není možné pokračovat kýmkoli jiným než Harpnerem. Ten jako jediný z předních českých hráčů nepřešel na StarCraft 2 plynule z Brood Waru, ani z WarCraftu 3, nýbrž z Age of Empires. Konkrétně ve třetím díle byl např. považován za favorita v kvalifikaci na WCG 2008, kde mu nakonec ono 1. místo nešťastně uteklo. Harpner se první půl rok StarCraftu 2 teprve rozjížděl a rozhodně nepatřil mezi nejobávanější jména, ale počínaje rokem 2011 se řadil mezi největší favority každé události a držel se tam dobré tři roky. Jeho styl byl přímočarý, ale poměrně nevypočitatelný. Harpner patřil spíše mezi agresivní hráče, ale nikdy to nebylo proto, že by se bál delší makrohry, snažil se jen soupeři nedát příliš volnosti. Do hry vstupoval vždy s jasným plánem, čistou myslí a klidnými nervy, což patřilo mezi jeho nejsilnější stránky. Ať už se jednalo o rychlý storm tech nebo blink all-in, Harpner si šel za svým, měl mindset vítěze, a to mu přinášelo ovoce i přesto, že nikdy netrénoval příliš mnoho.

Mezi největší úspěchy Harpnera na domácí scéně patří:

• 2. místo MČR 2011
• 2. místo Asus NSL 2
• 1. místo ESWC kvalifikace 2011
• 1. místo 3. sezóny Gigabyte ligy
• 1. místo 4. sezóny BenQ ligy
• 1. místo Grunex BenQ Challenge
• 1. místo PragoFFest 2013
• 1. místo Quietus Day 2013
• 1. místo Avermedia liga
• 1. místo Advik 2013
• 2. místo LanCraft Summer 2013
• 2. místo The Nest Alienware Cup
• 1. místo PragoFFest 2014

A co na své vnímání rivality ve StarCraftu 2 řekl sám Harpner? (pozn. red.: mírně zkráceno):

„Když se řekne slovo „rival“ ve StarCraftu 2, tak se mi nevybaví jeden rival, ale přemýšlím o trojici. Každý byl zástupce jedné rasy a každý představoval úplně jiný přístup k té hře. Byl to Predy, DeViL a Head, to jsou pro mě tři hráči, kteří prostě byli ve StarCraftu 2 nejlepší. S těmato třema soupeřema jsem se nejvíc měřil a mám pocit, že kdokoli z nás čtyř mohl vyhrát jakýkoli turnaj. Díky tomu byly ty turnaje extrémně zábavné a nečekané, když nikdo netušil, kdo může vyhrát. A byly to roky, kdy my čtyři jsme primárně vyhrávali ty turnaje. Ne tak úplně na konci, kde se objevili noví lidi a myslím si, že i my jsme zestárli, míň trénovali a byli jsme horší. Ale celkově to je pro mě top4 StarCraft 2 éry a jsou to i mí nejoblíbenější soupeři a troufám si i říct, že přátelé.

PredY byl můj nejoblíbenější soupeř z těch tří, protože PvT matchup byl pro mě nejpříjemnější, měl jsem ho zmáknutej, v mojí vlastní mysli jsem se cítil v něm dobře a ve svých nejsvětlejších chvilkách jsem se cítil na kteréhokoli Terrana v Evropě – ne, že bych se s nimi tak často měřil… Můj mindset na PvT byl, že nikdo pro mě není neporazitelný, což je strašně super takový mindset mít. Takže s PredYm jsem se cítil dobře, myslím, že jsem vyhrál víc zápasů, než jsem prohrál. U něj ta největší vzpomínka je právě na prohru, protože ač už jsem ho porazil vícekrát, tak ten nejdůležitější zápas, co jsme spolu hráli na MČR, jsem prohrál. A to ještě za stavu 2:0 na 2:3. Ty první hry, co si pamatuju, tak byly prostě přímočarý, hráli jsme standardní strategie, v kterých si myslím, že jsem byl prostě lepší, protože jsem byl schopný nabídnout víc variabilní buildy. Myslím si, že PredY asi pravděpodobně netušil vždycky, co přesně budu hrát, a to je velká výhoda v těch matchupech, protože pokud nevíte, co ten soupeř hraje, tak se tomu špatně brání. Nicméně přesně od té třetí hry PredY vytáhl tzv. 1-1-1 build, s kterým já jsem se do té doby nikdy nesetkal.

Takže po té první prohře jsem strašně znejistil a znervózněl. Nikdy jsem to neviděl a bylo to něco, co mě překvapilo, protože PredY takhle nikdy nehrál. Hrál velice stabilně, standardně, a to byla jeho největší devíza podle mě – že byl schopný hrát metodicky svoje buildy, které mi přišly velice vyladěné. PredY většinu soupeřů byl schopný tou svou metodičností porážet, ale tady vytáhl něco, co jsem od něj nikdy neviděl a bylo to strašně náročný pro mě. Byl jsem hodně nervózní, podíval jsem se na ten replay, připravil jsem si nějakým způsobem obranu, protože jsem tušil, že by to mohl hrát znova. A v té další hře si myslím, že se to zlomilo. Byl jsem na to připravenej mentálně a nezafungovalo to. A to byl strašně špatný pocit, v ten moment jsem věděl, že je to hodně špatný. V té poslední hře jsem už věděl, že to na 99% bude hrát znova, protože to dvakrát zabralo a ten poslední zápas jsem prostě zkoušel už různý věci, jak se tomu bránit. Nenapadlo mě, co bych mohl udělat líp, než v té předchozí hře a byla to moje největší prohra celé mé StarCraftové kariéry obecně.

Co se týče DeViLa, tak herně mám těch vzpomínek „méně“, protože tam u mě převažuje to, že na každém turnaji jsem se na něj těšil. Herní vzpomínky jsem na něj měl strašně špatné, protože PvZ matchup byl pro mě úplně nejhorší a DeViL byl ještě ten typ zerga, který byl schopen hrát crazy strategie. Byl to naprostý opak toho, jak jsem se cítil proti PredYmu. Skrz celou tu dobu, co jsme spolu hráli, existovalo období asi jen 3 měsíců, kdy jsem se proti DeViLovi cítil dobře, a to bylo finále nějaké ligy, už nevím jaké, ale končila LANkou v nějakém hrozném skladišti ve Zlíně, kde probíhal i samostatný turnaj. Byly to jakoby dvě finále zároveň (pozn. red.: šlo o finále Avermedia ligy a LAN párty Quietus Day). U DeViLa si nepamatuju tolik ty hry, jako to, že jsem se na něj těšil, perfektně se s ním bavilo, vždycky jsme si dali pivko, ještě i s Lopatou. Na ty dva lidi jsem se těšil asi nejvíc na těch akcích typu LanCraft apod. Hráli jsme poker, nebo nějaké deskovky. Asi největší vzpomínka na DeViLa je ten background, co jsme hráli poker nebo Hru o trůny na LanCraftu, to byl večer, na který jsem se strašně těšil.

S Headem to bylo složitější. Herně si myslím, že já a Head jsme byli vyrovnaní, mohl vyhrát kdokoli z nás. Nebylo to tak, že by jeden z nás porážel toho druhého nějak strašně moc, aspoň si to tak nevybavuju. Herně bych ho označil asi jako největšího rivala z toho hlediska, jak jsme byli vyrovnaní a jako rivala i z toho důvodu, že mám takový pocit, že mě neměl moc rád. Pamatuju si, jak na těch turnajích se na mě nedíval moc přátelsky, obecně ty zápasy byly hodně vyhecovaný. Nicméně postupem času se to měnilo a strašně se to zlomilo, když mám pocit, že jsme cestovali na Asus finále do Svitav vlakem. Tam jsme jeli spolu a mám pocit, že jsme strašně dobře pokecali a já jsem nahlédl za fasádu toho člověka, který navenek byl častokrát pranýřovaný na scéně, protože měl různé excesy, nepsání „gg“, nerespektování soupeře apod. Měl jsem pocit, že jak jsme se tam pobavili, tak se to celé zlomilo – i z toho jeho výrazu, i z toho, jak jsme pak hráli zápasy jsem cítil, že jakoby jsme se stáli víc přáteli, než bych do té doby vůbec považoval za možné. Takže to je taková rozporuplná historie, nicméně konec je šťastnej pro mě. Myslím, že je to super člověk, jen na začátku mě prostě neměl rád a prošel si nějakou výbušnou, nebo nerespektovací fází.

A největší vzpomínka na Heada byla na LanCraftu, kde vlastně to asi nebyl přímo můj zápas s ním, ale byli jsme součástí týmové ligy PSPL – nejlepší týmová liga, která za celou dobu StarCraftu existovala. Co jí odlišovalo od ostatních byla její propracovanost a připravenost. Jednotlivé zápasy byly perfektně zpracované z pohledu statistik, prezentace a hypování. Nejvíc mě bavilo právě sledovat ty statistiky, jaké mapy se komu daří nejvíc apod. A vrchol přišel na LAN finále na LanCraftu, kdy ve vedlejší místnosti vedle stage koukalo 40 lidí na plátno a poslouchalo komentář. To je jedna z mých nejhezčích vzpomínek na StarCraft obecně. Head nebyl součástí žádného z těch top týmů, bylo to asi dáno i těmi jeho excesy, ale spojil se tehdy s týmem w3c, z kterého se rázem stal takový černý kůň, protože on strašlivě zvedl úroveň jejich hry. Standardně by ten tým nebyl považován za někoho, kdo by byl schopen porazit zejména eSubu a eXtatus. Ten tým byl složen z takových „středně kvalitních“ hráčů. Byli velice dobří, byli schopni porazit i ty nejlepší hráče, ale ne konzistentně. Byl by zázrak, kdyby se jim podařilo vyhrát např. čtyři duely, ovšem Head tu rovnici úplně otočil, protože teď tady byl člověk, který byl schopen porazit úplně kohokoli a pak stačilo, aby jeden z těch tří členů w3c někoho porazil a do ace matche mohli nasadit znova Heada. Ta atmosféra na LAN finále byla úplně vyhecovaná až do posledního zápasu. Mám pocit, že do toho posledního zápasu jsem šel se Zaszem a ne s Headem. Ale takové vzpomínky mám na Heada a jak jsem řekl, má to dobrý konec a za to jsem rád.

Ještě doplním, že moje největší výhra ve StarCraftu a jedna z mých nejlepších vzpomínek bylo finále ESWC kvalifikace. Hrála se v Praze v Battlezoně a je fakt, že atmosféra jako taková tam nebyla. Ale ten pocit výhry z toho, co jsem do toho dal a jak jsem ve finále porazil Rikytana, to byla to strašlivá euforie. Pamatuju si, že když jsem šel domů a procházel jsem asi v 1 hod. v noci našim sídlištěm, tak jsem si zařval „já pojedu do Paříže!“ Úplně jsem to prožíval, byl to strašně silný zážitek. Jediné, co mě mrzí, je, že se mi o jednu mapu nepodařilo postoupit ze základní skupiny. Dostal jsem spoustu zergů do skupiny, jenom jednoho terrana, dokonce jednoho z nejlepších v Evropě, kterého se mi podařilo i porazit, ale ti zergové mě položili. Mrzí mě to, protože jsem pro to mohl asi udělat víc, věděl jsem, že PvZ je můj nejhorší match-up, mohl jsem ten měsíc, který jsem měl na přípravu, tomu pověnovat víc. Ale ta kvalifikace, resp. ta výhra, byla ze všech těch soutěžních accomplishmentů pro mě nejcennější.“

A nyní pojďme zavzpomínat na starodávné turnaje na česko-slovenské scéně a projít si střety Harpnera s dalšími rivaly.

Turnajové statistiky hovoří jasně o tom, že Harpner byl první, kdo byl schopný PredYmu nejen důstojně konkurovat, ale dokonce ho i sesadit z trůnu. Již na MČR 2011 měl Harpner s Predym skóre 4:3 na mapy, přičemž na makro hry to bylo 4:0. Poté však přišel PredYho památný 1-1-1 all-in, pomocí kterého ve velkém finále otočil stav z 0:2 na 3:2 ve svůj prospěch. Obdobná situace se opakovala půl roku poté ve finále České StarCraft 2 ligy, kdy PredY otočil obdobným způsobem dokonce ze stavu 0:3 na 4:3. Na konci roku 2011 však přišel ten moment, kdy Harpner ve velkém zápase na LANce vyřadil PredYho 3:2. Jednalo se o play-off Asus NSL 2. Do finále tak vstupoval jako velký favorit, avšak Rikytan mu vypálil rybník tehdejší „novinkou“, kterou předvedl korejec IM.Mvp ve finále GSL s ST.Squirtlem, tedy double proxy barracks mariňáky. S Rikytanem jsme to shodou náhod trénovali a já byl tak prakticky jediný člověk, který věděl, že Rikytan vyhraje. Harpnera mi bylo trochu líto, protože v průběhu sezóny podal nejlepší výkon.

Podobně smolná situace Harpnera potkala i další, tedy třetí sezónu Asus NSL, kdy suverénně vyhrál všechny tři kvalifikační turnaje a byl tedy jasným favoritem na celkové vítězství. Nicméně v play-off narazil na DeViLa, který se po ústupu PredYho stal jeho novou „arch nemesis“. Smůla se Harpnerovi lepila na paty i další sezónu, kdy v single elimination play-off stačila jedna prohra proti Dewovi, za kterého však hrál tajně TomikuS. Celou kauzu odnesl Harpner tedy nejvíce, protože kdyby věděl, že bude hrát právě proti TomikuSovi, patrně by se lépe připravil. Ačkoli Harpnerovi se nepodařilo získat vítězství ve svaté trojici největších tuzemských turnajích MČR/NSL/LanCraft, vyhrál ze všech rivalů zdaleka nejvíc menších LAN turnajů, konkrétně dva PragoFFesty, Advik, Grunex BenQ Challenge, Quietus Day a tři LAN finále periodických lig.

Harpner je také jeden z rivalů, který si udržel po celou svou herní kariéru kladnou herní bilanci. Je zajímavé, že nejúspěšnější byl v PvP, kde proti Ladabazovi vítězil v 75 % případů a h34D_hUnT3Ra porazil v 60,87 % sériích. Harpner je jediný hráč, který měl pouze proti jednomu ze všech rivalů zápornou bilanci, a to samozřejmě proti DeViLovi, na kterého si dokázal došlápnout pouze v 35,6 % sériích a 43,5 % mapách. Ze všech vzájemných střetů mezi  rivaly se také mezi Harpnerem a DeViLem odehrálo nejvíce map, konkrétně 131. Při průměrné délce hry 12 minut by to znamenalo, že ti dva spolu hráli celkem 26 hodin a 12 minut vkuse turnajové hry o finanční výhry, či věcné ceny.