Jsme Anni a Esa, jsme z Finska a jsme nerdi. Milujeme všechny druhy her, stolní hry, počítačové hry, videohry obecně, rpgčka, roleplay hry… a sledování her, esportu.
Anni: Víceméně všechny druhy her, které jsou interaktivní a nevyžadují pohyb. (směje se)
Esa: Jsem sociální pracovník, ale k tomu došlo až tak po 7 letech studia fyziky, matematiky, chemie, biologie apod. Poté jsem si uvědomil, že tohle není pro mě. Miluju to, ale mám radši lidi než vědu, takže jsem teď sociální pracovník.
Anni: A já jsem manažerka kontroly kvality, takže jsem víceméně chemik. Vybrala jsem si to, protože to byla výzva.
Nejprve mi dovolte vám poblahopřát k svatbě. Kdy jste se vzali a jak dlouho už jste spolu?
Anni: No, naše svatba byla už před nějakou dobou.
Esa: Vzali jsme se docela dávno, ale od té doby se toho pořád tolik dělo.
Anni: Takže jsme líbánky nestihli a vynahradili si to teď. I když jsme byli manželé, nežili jsme spolu, protože Esa studoval a já pracovala jinde. Když jsme se k sobě nastěhovali, rozhodli jsme se mít líbánky.
Esa: Trvalo to roky, než jsme mohli mít líbánky. A byl to taky náš první společný výlet za hranice, takže se to odkládalo a odkládalo, šetřili jsme snad věčnost. Vybrali jsme si tu nejvíc nerdí možnost zájezdu vůbec, vidět Serrala, jak hraje StarCraft 2. Je to náš oblíbený hráč. Roky jsem věděl, že jednou bude opravdu dobrý a pak vyhrál světový pohár. Jsme opravdu velcí fanoušci.
Proč zrovna Katowice a líbánky na IEM? Jaké je mezitím pro vás spojení?
Esa: Z 99 % kvůli Serralovi. Vidět ho vyhrát, vidět ho hrát naživo. Vidět všechny ty lidi, které známe z televize, ze stream
Anni: Samozřejmě jsme obrovskými fanoušky všech komentátorů a spousty dalších hráčů, nejen Serrala, ale Serral je pro nás prostě jednička.
Esa: Pro fanoušky StarCraftu, pro většinu komunity, byl Serral favoritem. Ten, kterého jsme opravdu chtěli vidět.
Odkud jste cestovali a v jaké fázi vaší cesty jste zjistili nemilé zprávy o zrušení akce?
Anni: Cestovali jsme z Finska ve čtvrtek a akce měla začít v pátek, jak asi víte. Zrušili to tuším 18 hodin předem, nebo tak nějak. Myslím, že to bylo v noci, protože jsme do hotelu dorazili opravdu pozdě, kolem osmé, deváté, takže jsme jen sehnali nějaké jídlo a potom jsme šli rovnou spát. Ani jsme nekontrolovali sociální sítě, protože jsme byli opravdu unavení. No a ráno jsem se vzbudila jako první, protože to tak je vždy, a Esa se víceméně probudil mým pláčem, protože jsem si toho všimla opravdu rychle. Projížděla jsem Facebook a nejprve jsem si myslela, že je to vtip, protože turnaj už byl v tak pokročilé fázi… A potom se vzbudil, protože jsem brečela…
Esa: Pomyslel jsem si: „OK, stalo se něco strašného, někdo musel umřít“. Myslel jsem si, že třeba její matka nebo babička… A když řekla: „Zrušili to, oni to zrušili,“ moje reakce byla: „Tak tomu pláči opravdu rozumím“. Protože to byl opravdu TEN druh pláče a pro mě to byl zlomový okamžik, protože jsme se za necelé dvě hodiny měli vydat na místo.
Muselo to být zdrcující, dozvědět se, že váš vysněný víkend nevyjde a vy s tím nemůžete nic udělat.
Esa: Plánovali jsme strávit veškerý čas na StarCraftu.
Anni: Neměli jsme žádné jiné plány. Nevěděli jsme nic o Katowicích, byli jsme tam poprvé, vlastně poprvé v zahraničí vůbec…
Esa: … a tak jsme neplánovali žádnou prohlídku města, protože jsme jen chtěli sledovat hry.
Jaký je váš názor na koronavir a kroky, které byly podniknuty k zamezení jeho rozšíření během toho víkendu?
Anni: Chápali jsme to, tak nějak, protože, však víš…
Esa: … chápal jsem, proč to udělali, ale nesouhlasím s tím, že to rozhodli tak pozdě. Myslím si, že lidé měli podobný názor na toto pozdní rozhodnutí. Většina lidí, kteří zde byli na celý víkend, už zde samozřejmě byla. Lidé už dávno dorazili na místo, takže jsme tu tak nějak všichni zůstali trčet.
Anni: Hotel už jsme měli zaplacený, stejně tak letenku a utratili jsme za to většinu našich peněz, našich úspor.
Esa: Vím, že spousta lidí také investovala hodně peněz, aby tam mohla být a kdyby o tom věděli třeba den, týden předem, ušetřilo by jim to dost peněz. Hodně peněz a hodně času. Ale jsme rádi za to, jak to pro nás nakonec dopadlo.
Vraťme se k vašemu příběhu tohoto víkendu. Zjistili jste, že akce byla pro návštěvníky zrušena, a co se dělo pak?
Anni: Nejprve jsme byli smutní, logicky, ale poté jsme se celkem rychle rozhodli, že z toho vyždímáme, co jen půjde, že si ten výlet užijeme. Byly to koneckonců naše líbánky, užili bychom si je tak i tak.
Esa: Pomyslel jsem si, že je velmi malá šance, že bychom mohli spatřit některého z hráčů, možná dokonce samotného Serrala. I když by ta šance byla 1%, bylo to pro mě dostačující a byl jsem odhodlán udělat všechno, co je v mých silách, aby se to stalo.
Anni: Takže jsme šli na snídani a začali jsme kout pikle, jaké jsou možné způsoby, jak se vidět se Serralem, nebo některým s hráčů. Esa přišel s nápadem – měli jsme s sebou povlak na polštář, který jsme si chtěli nechat podepsat od všech hráčů. Takže jsme měli velký povlak a žádné využití pro něj. Napsal na kousek papíru a řekl: „Tohle bychom tam měli napsat“. Nakonec jsme tedy napsali vzkaz „vybrali jsme si StarCraft 2 pro naše líbánky, pomozte nám se setkat se Serralem.“ Napsali jsme to a ten pocit byl velmi intenzivní. Hodně jsme se na to zaměřili a rozhodli se, že to prostě zkusíme, že se s nápisem projdeme a uvidíme, co se stane. Takže jsme povlak vzali a šli s ním do Spodku, ale tou dobou už byla většina lidí pryč, žádný dav už tam nebyl.
Esa: A lidi, které jsme potkali, říkali: „Aaaaaw, vaše líbánky? Opravdu?“ Byli za nás opravdu smutní. Fotili se s námi a zvali nás do baru ke sledování hry. Všichni byli opravdu milí.
Mysleli jste si, že váš příspěvek se dostane až k ENCE a samotnému Serralovi? Očekávali jste takovýhle výsledek?
Anni: Samozřejmě, že jsme věděli, že jistá šance je, jinak bychom to ani nedělali, ale mysleli jsme si, že je opravdu nízká.
Esa: A já si myslel, že i když vím, že je šance opravdu nízká, stejně tomu dám všechno a zkusím to. I když by šance byla blízko nule, tohle byly naše líbánky, nemohli jsme to vzdát.
Anni: Myslím, že v určité chvíli pronesl, že je to dobrodružství, pojďme z toho dobrodružství udělat, víceméně jsme tu „ceduli“ vytvořili z legrace.
Esa: Byl to quest. (mise, pozn. redakce)
Anni: Nemysleli jsme si, že to úplně zabere, ale stejně jsme chtěli něco udělat a mysleli jsme si, že to bude zábava. Možná, že potkáme nějaké lidi a pobavíme se. Možná, že se nad námi někdo slituje, ne nutně Serral, ale někdo, víš jak to myslím.
Řekněte mi, jaké to bylo? Setkání se samotnou legendou, Serralem?
(oba se smějí)
Esa: Poláci nám poradili místo, kde sledovat hry, byl to bar v Katowicích – Cybermachina. Začali jsme tam chodit a potkali jsme nějaké cosplayery, kteří měli být na stage ve Spodku, ale teď neměli co dělat. A když nás uviděli, vykřikli: „OMG, viděli jsme vaší fotku na internetu!“ a my se divili: „Viděli jste naší fotku na internetu?“ Posílali naší fotku svým kamarádům a ti nás potkali a byli překvapení, že jsme reální.
Anni: Lidé si nás fotili a posílali to svým přátelům. Ale, jo… setkání se Serralem… V tu chvíli jsme byli žhavé téma na Redditu, měli jsme kolem 300 liků na Twitteru a začalo nám připadat, že se to možná opravdu stane. Že by o nás opravdu mohli vědět!
Esa: Tenhle o nás ví, tenhle taky! Tenhle se zná se Serralem a ví o nás!
Anni: Ozval se nám fotograf z ENCE s tím, že se s námi chce setkat. V tu chvíli jsme nevěděli, jestli s sebou přivede Serrala. Ale řekli jsme mu, že jsme v Cybermachině a že tam za námi může přijít, protože tam budeme celou noc sledovat hry. V průběhu sobotního večera nám poslal zprávu, že je na cestě. A potom prostě vešli dovnitř. Do poslední minuty jsme si nebyli jistí, jestli s ním Serral je, nebo není. A pak tam najednou byl.
Esa: Uviděl jsem Serrala…
Anni: … a stala se z něj klasická fanynka.
Esa: Kompletní fanynka. (směje se) Začal jsem se třást, omg, omg, omg.
Anni: Jak řekl Serral, byli jsme opravdu extrémně nadšení. Byli jsme tak šťastní, ani za milion let by nás nenapadlo, že to zabere. A on byl opravdu moc milý.
Esa: Je známý tím, že má velmi monotónní reakce a byl takový i v reálném životě. Promluvili jsme si s ním.
Anni: Strávili jsme s ním zhruba 15 minut, což bylo víc, než v co jsme mohli doufat. Vyfotili jsme několik fotek, fotograf nám taky vyfotil pár hezkých záběrů, které nám potom poslal. Potom vzal náš povlak na polštář a řekl, že ho vezme zpátky do arény a sežene nám podpisy nějakých dalších hráčů, nejen Serrala. A poté ho vrátí v neděli, což také udělal.
Esa: Řekl jsem mu: „Zachraňuješ naše líbánky, nemohu ti dostatečně poděkovat.“
Anni: Byl opravdu skvělý, donesl nám taky nějaké ENCE šály, podložky pod myš, byl fakt hodný. Víceméně to pro nás všechno zařídil, protože s sebou přivedl Serrala, přinesl nám náš povlak na polštář se všemi těmi podpisy. 15 autogramů lidí, hráčů, komentátorů, osob, které vídáme v televizi. A tak jsme měli všechny ty podpisy, i přesto, že jsme se akce nemohli zúčastnit. Ten fotograf nám také řekl, že všichni hráči a komentátoři, se kterými mluvil, o nás věděli. A v tu chvíli jsme si uvědomili, že nic z toho by se nestalo, kdyby všechno šlo podle plánu. Protože tehdy bychom byli jen jedni ze stovek fanoušků a nikdo by o nás nevěděl. To uvědomění bylo opravdu šílené.
Esa: Všichni, jejichž jsme fanoušky, o nás vědí a chtějí nám pomoci. To bylo úžasné a bylo to něco, co za peníze nekoupíte. To si na líbánky nekoupíte. Ta přátelskost, každý byl za nás tak rád, ta solidarita… nejvíc od polských fanoušků.
Anni: Říkali, že udělají vše pro to, aby nám to vyšlo. „Je mojí osobní misí to pro vás umožnit!“ Lidé byli opravdu rádi, že se nám to povedlo. A ještě nikdy jsem nepila tolik drinků zdarma, za celý život. Nejdřív nás litovali a poté s námi slavili a také nám nalévali pivo zdarma.
Hrajete StarCraft? Učíte se od Serrala a jiných skvělých hráčů?
Anni: Já ne, jen to sleduju. Moje obratnost není až tak dobrá.
Esa: Hrál jsem tak málo, že moje hry vidět nechceš. A rada od Serrala by byla… úplně na jiné úrovni. Mám tu hru rád, ale stresuje mě, když hraju s reálnými lidmi a když to pokazím, myslím si, že se mi směji, že jsem hrál tak špatně. Takže většinu času hry sledujeme. Sledujeme všechny hry, i v 5 hodin ráno. Je to něco, co nás opravdu spojuje.
Anni: Je to náš společný čas, když sledujeme StarCraft. Užíváme si to, křičíme na obrazovku.
Esa: A musím ti říct o další věci, která se nám stala. Když jsme se vraceli do hotelu, poslední večer, potkali jsme téměř všechny komentátory.
Anni: Přišli na drink do baru v našem hotelu, což bylo super.
Esa: Chtěl jsem jít spát, ale pak jsem je tam uviděl, všichni tam přišli!
Anni: Měla jsem ještě mokré vlasy, žádný make-up a máme tak spoustu fotek, kde vypadám opravdu strašně. (směje se)
Esa: Potkali jsme Maynarde, Pig, Zombiegrub a Smix, mluvili jsme s nimi něco málo přes hodinu a bylo to prostě…
Anni: … bylo to skvělé, protože jsme si opravdu mysleli, že nic dalšího už se nám nemůže stát, po setkání se Serralem.
Esa: Takže jsme se s nimi vyfotili, objali jsme je a všichni byli tak rádi, že nám to vyšlo, připadali jsme si jako ve snu.
Anni: Maynarde byl ten, kdo má spoustu fanoušků, takže když sdílel, do jaké jsme se dostali situace…
Esa: … tak to bylo víc, než v co jsme mohli doufat. A tak nějak to vše bylo kvůli koronaviru.
Uvidíme vás v Katowicích příští rok?
Anni: Několik lidí už se nás ptalo, jestli přijedeme.
Esa: Spousta lidí nám řekla, že by nás rádi viděli příští rok, i když jsme vůbec neměli ponětí, kdo jsou, stejně nás chtěli vidět: „Prosím, přijeďte příští rok.“
Anni: Určitě to zvažujeme, i když… záleží to na penězích, pokud budeme mít dost peněz, tak určitě, protože to byla opravdu zábava a celkem rádi bychom se konečně podívali do arény. (směje se)
Esa: Nemůže být na organizátory naštvaní, protože to nebylo jejich rozhodnutí. Chceme se sem podívat znovu.
Díky za rozhovor a uvidíme se, snad, příští rok v Katowicích!
